To si jen tak zírám

Nemůžu za to, ale když kolem sebe zaregistruji běžecký pohyb, zpozorním a začnu pátrat po pachateli. Nedá mi to, abych nezaostřil a nepodíval se, kdo že se to vydal na běžeckou trať. Když v tu chvíli sám běžím, asi to není nic neobvyklého a nevzbudím tím žádné pohoršení. Potkávám někoho ze své rodiny, i když jen běžecké. Proto cítím potřebu kontaktu. Tedy aby nedošlo k omylu, obvykle mi stačí ten oční.

Běžci a běžkyně, které potkávám, už obvykle na můj pokus o pozdrav reagují vstřícně. Tedy s jednou drobnou výjimkou. Nasadí-li sluchátka, zřejmě také současně oslepnou. V devíti případech z deseti platí, že běžící postava se zašpuntovanýma ušima nereaguje ani na mávnutí, pokynutí rukou, natožpak na úsměv. Dlouho jsem žil v bludu, že si pouštějí hudbu. Kdepak, mají ve sluchátkách hlasovou navigaci. Jak jinak by trefili na cestu, když nevidí, že jo?

Má sledovací úchylka bohužel dosáhla takových rozměrů, že mi to nedá, abych se stejně zvědavě nedíval po běžcích, i když sám jdu po ulici nebo zrovna vykonávám jakoukoli neběžeckou činnost. Přiznávám, že to asi musí působit nepatřičně. Vždyť zažitou praxí je, že běžci s neběžci se pokud možno okázale ignorují. A tak, když vybočím z řady a jako civilista třeba občas pozdravím běžce, vyvolám tím obvykle rozpačitou reakci.

Pozorování běžců se nevzdávám, ani když sedím v autě. Vždy znovu a znovu mě překvapí, kde všude se také dá běhat. Současně ale na místech, kde je to pravděpodobné, číhám, jestli neuvidím některou známou postavu nebo povědomý běžecký krok.

Spoustu svých běžeckých známých poznám na sto metrů. To, jak se pohybují, jak drží tělo, odráží se, bývá nezaměnitelné. Ale i u těch, které neznám, se z pár vteřin dá vyčíst spousta věcí. Můžu si v duchu tipovat, jak běhají dlouho, jestli právě vyběhli nebo už za sebou mají hodinu běhu, jestli běží jen tak pro radost z pohybu nebo se cílevědomě připravují na nějaký závod ... vždyť na běhu a běžcích je tolik zajímavého. Potkáte stovku běžců a máte před sebou stovku originálů, osudů, zajímavých osobností.

Tak až mě někdy potkáte, mějte pro mě mějte pochopení, když můj pohled bude příliš vlezlý. Nic za tím není. Běh a běžci, to je to, co mě zajímá.