čtvrtek 15. srpna 2013

Zkouším se prokopat ven (1) - padák

Padesátník s padákem? Že to nejde dohromady? No, nejde. Ale říkejte to novému šéfovi, zvlášť když je o pěkných pár pátků mladší. Kdyby ten padák byl aspoň zlatý, ale tenhle byl z docela hrubé pytloviny. Moc ve vzduchu nenese a přistání je docela tvrdé. Ale každý z nás, co už jsme překročili padesátku, si za svůj padák může sám, stejně jako každý Maďar může za to, že je Maďar, jak už kdysi dávno prohlásil jistý pan Švejk.

Vlastně jsem mohl vědět, že to jednou přijde. Meteorologové taky dobře vědí, že zaprší. Jen se občas netrefí, kdy to bude. A tak jsem zbaběle přehlížel varovné signály a dál tlačil svoji pracovní kuličku někam dopředu, nahoru, na kopec, tak jak jsem dostal nakázáno od šéfa. A tlačil jsem, i když mí původní nadřízení skončili v propadlišti firemních dějin a na jejich místa nastoupili noví, mladší. Ti co se nezakecávají.

A člověk si v duchu naivně dál brblá tu svoji mantru: "Neboj, jednou  tě možná vyhodí, ale teď ne. Vždyť nemá nikoho, kdo by za tebe tu kuličku dotlačil až na vršek kopce. Ve svém mikrosvětě si totiž myslíme, že ta naše kulička a ten náš kopec jsou důležité. Nejsou. Doba se změnila. Teď se tlačí krychličky a navíc úplně jiným směrem.

První rozhovor byl vcelku klidný, ale naše druhé setkání mě úplně rozhodilo. "Ahoj, my se ještě neznáme, že jo?" "Počkej, vždyť jsme si včera potykali." "Vážně? No jo, je vás hodně, kdo si to má pamatovat. A co že to děláš? Tlačíš kuličku na kopec? Aha. A kolik jsi za poslední půlrok vytlačil krychliček? Žádnou? Aha. No to tady mám materiál. Ale s tím si nelámej hlavu. Já tady nejsem od toho, abych propouštěl."

Bohužel jsem si poslední věty správně nepřeložil, a tak, když se za týden ženu pro nějaký podpis, jsem totálně nepřipravený. "Tenhle podpis? Ten není důležitý. Mám pro tebe jiný podpis. Tady vpravo dole." "Výpověď?" Jo jo, my staří se od některých mladých musíme ještě hodně učit.

A tak je ze mě najednou parašutista. První seskok a bez výcviku. Pro mě úplně nová role. Mé sebevědomí spolu se mnou zahučelo do hluboké jámy. V té jámě se plácám už od jara. Trochu jsem se rozkoukal a zjistil, že po pádu mám v pořádku všechny kosti, hlady zatím taky neumírám, takže není důvod si stěžovat.

Už si začínám zvykat. Moc mi toho tady nechybí. V jámě se dá vlastně přežít poměrně dlouho. Občas si říkám, že tady zůstanu, natáhnu se a ono nějak bude. Ale pak si zase vzpomenu, že nahoře mezi ostatními to nebylo tak úplně marné. Třeba se odtud nějak dostanu. Směrem nahoru se z ní asi nevyškrábu, ale když začnu kopat správným směrem ... nevím přesně kterým ... třeba se zase jednou vrátím do normálního světa.

A tak, kdybyste nevěděli, co pořád dělám, že se neozývám, je to proto, že zrovna kopu ... zkouším se prokopat ven. Už jsem při tom kopání narazil na pár zajímavých věcí, které stojí za zaznamenání. Někdy to bude návod pro ostatní kopáče, jindy jen upozornění na slepou uličku. Držte mi palce, ať se někam prokopu brzy, ať z toho není nekonečný seriál ...

10 komentářů:

  1. Hlavne v ty jame neusnout, to by byla podobna posetilost jako si 'na chvilku' zdrimnout venku ve snehovy vanici. Z kazdy diry vede cesta, nebo treba nekdo hodi provazovej zebrik. Nebo se jama zacne zaplnovat vodou - ne, ze se utopis, ale naopak, vynese te to nahoru. Drz se!

    OdpovědětVymazat
  2. Třeba něco moc hezkého začíná. :)

    OdpovědětVymazat
  3. chce to pozitivní nadhled je konec nádherného léta chystá se super podzim tak je to nejlepší doba jaká se mohla vyskytnout dej si mesic dva pauzu odpočin delej co mas rad hlavně na to nemysly a užívej prázdnin v nové praci si je uz pak neuziješ.
    A pokud už to bez té práce nevadržíš tak běž delat aspon nosiče nekam na horskou chatu at mas spon nejake zazitky :)) na normalni praci mas casu dost :))
    Drzim palce

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za reakce. Tohle bylo na jaře, takže už to má nějaké pokračování ... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Rozhodně se drž. Teď je blbá doba a nikdo neví dne ani hodiny, u nás v práci je to stejné. Ale jak už tu někdo napsal - každý konec je začátkem něčeho jiného, a to může být i lepší...

    OdpovědětVymazat
  6. Držím palce k odrazu ode dna... nejsi v tom sám a bude líp :-) Zuzka Součková

    OdpovědětVymazat
  7. Mirku, drz se...

    Mne se to sice radi, kdyz mam skvelou praci.. ale vidim to kolem sebe... Doba neni naklonena nam s 5 #... Ale ty urcite najdes/prokopas tu spravnou cestu ven. At se dari! 12:)

    OdpovědětVymazat
  8. Mirku, držím pěsti, aby se ti podařilo najít tu správnou cestu ven z téhle jámy...

    OdpovědětVymazat