pátek 11. dubna 2014

Nakoukl jsem do budoucnosti?

Věštci, prognostici a někteří spisovatelé nám líčí, jaký svět nás čeká v budoucnosti. Vše bude jasné, nalajnované, lidé hezky ukáznění. A když někdo vybočí z řady, hezky ho srovnáme, ať nám tady nedělá paseku. No a nebo ho srovnáme preventivně ještě o fous dřív, než ho něco takového vůbec napadne. Když někdo bude zlobit v hospodě, dostane zákaz a basta. A navlékneme to raději tak, aby ani neupadl v pokušení. Tak nějak jsem si připadal v posledních týdnech. Jedna poměrně vydařená návštěva hospody a pak? Šlus. Možná jsem se křivě podíval na vrchního nebo nedopil půllitr? Kdo ví. Zákaz byl tady.

Začalo to úplně nevinně. Pozvánka od jedné mé oblíbené party. Účast nás potvrdilo dost, ale dopoledne se v mailu začali objevovat první odpadlíci. Odpoledne další. Zbabělci. No nevadí, ještě nás zbylo dost. Raději už přestávám číst další omluvenky, které mi dorazí na mail těsně před odchodem. Jedu skoro přesně, budu mezi prvními. Aha, zdá se, že jsem úplně první. Kam oko dohlédne, nikde žádná známá tvář. Raději se zeptám u baru.

"Nikoho takového tu nemáme," zní jasná, stručná, ale nepříliš povzbudivá odpověď, když hodím do placu příjmení, na které má znít rezervace. Aha, začnu sypat z rukávu další jména. "NE, NE, taky NE." Dochází mi paměť, inspirace a zásoba jmen. Číšník se mi snaží pomoci, ale na jeho jména zase říkám NE já. "Jdu si zavolat," hlásím rezignovaně, když už jsme vzájemně vyčerpali všechny možnosti. Oko mi v telefonu padne na neotevřený mail. "Omluvilo se Vás moc. Akci rušíme ... "

Zklamaně opouštím bojiště a ani si nedám jedno od cesty. Ale co, vždyť ve čtvrtek je další pěkná akce s jinou partou. Ve středu dotaz: "Pročpak jsi nepřišel do hospody?" Do jaké hospody? Ta je přece ve čtvrtek, ne? Ale kdepak, v úterý čtvrtého. Píšu si další minusový bodík, ale to ještě netuším, že série není u konce.

Na neděli chystáme dlouhý běh. Takový lehký výklus na zkoušku před půlmaratonem. Když vyběhneme, lehce doladíme trasu. Ty chceš skončit tady na křižovatce? V takové pustině? Nebude lepší, když to támhle trochu natáhneme a tady uděláme malou smyčku, abychom těch jedenadvacet kilometrů měli u naší oblíbené občerstvovací stanice? Geniální myšlenka. Proč mě to taky hned nenapadlo? Hned se nám kluše tak nějak volněji a lehčeji, když před sebou máme jasnou metu. Co nějaká přiblblá křižovatka. Výčep, to je ten správný cíl!

Stačilo nastavit jednu odbočku navíc, kousek cesty se vrátit a je to tady! Dvacet jedna a kousek. Teď hurá na pivo. Beru za kliku, ale místní výčepní už se asi dozvěděl o mém zákazu. Zavřeno. Co zavřeno? Zamčeno, zataženo, tma, žádné pivo.

O další hospodě, tentokrát jiné party, která už mě odepsala jako beznadějný případ, jsem se dozvěděl druhý den ráno z fotografií. Povedená akce, alespoň podle obrázků. Sakra, mám ten zákaz už napořád?

Teprve v sobotu se mé prokletí zlomilo. Asi jsem někomu vypadl z databáze, protože dveře byly normálně odemčené, uvnitř hosté, dokonce i ten správný stůl, pivo teklo ... tady zpátky v přítomnosti je stejně nejlíp. Jestli jsem to doopravdy zlomil, se teprve uvidí, ale vypadá to nadějně. Tady chci zůstat. Do žádné budoucnosti už radši nakukovat nebudu.

Žádné komentáře:

Okomentovat