pátek 30. ledna 2015

Klíčová chyba

Pár pamětníků si možná vybaví, že ten příběh už kdysi dávno někde zaznamenali. Ty ostatní ale třeba při pátku trochu pobaví.

Poučit se z chyb je pro život velmi potřebné. Je výhodné, když se nám daří poučit z chyb těch ostatních, ale daleko účinnější, a někdy trochu nepohodlné, je poučit se z chyb vlastních. Pak vznikají ty slavné poučky, jako třeba už trochu pozapomenutý Cimrmanův výkřik: "Nikdy nevstupuj do vany s namydlenými chodidly."

No a já? Jednou jsem udělal dokonce klíčovou chybu. S autem plným malých atletů jsem mířil na soustředění do Litomyšle. Klidná a pohodová cesta se zauzlila kdesi za Hradcem, když nás cedule vyvedly na dlouhou objížďku. Nepříjemná a nudná situace. Šnečí tempo, auto přede mnou, auto za mnou a na uzoučkém proužku asfaltu žádná šance odbočit.

V takové chvíli pochopil můj močový měchýř, že je ta správná doba k útoku. Nekonečné kilometry byly najednou ještě o fous nekonečnější a já marně vyhlížel odpočivadlo. Ale i ta nejdelší objížďka měla svůj konec a kousek od ní spása. Otevřená čerpací stanice. Bleskově jsem zaparkoval, osádku vyhnal z auta, ať si trochu protáhnou kosti, a vysprintoval ke dveřím s tím správným symbolem. Ještě než jsem zacloumal klikou, padl mi do oka nápis: "Klíč od WC u obsluhy."

Čerpadlář neměl zrovna žádného zákazníka. Když jsem se k němu blížil, sáhl za sebe na háček a podával mi klíč, ještě než jsem ze sebe stačil vysoukat své přání: "Vidím vám na očích, pro co jdete."
Za pár vteřin už jsem odmykal jednomístnou kabinku a jen jedním okem zahlédl autobusový zájezd, který se právě také vymotal z objížďky. To už mě ale nezajímalo. Konečně klid, úleva, žádný chvat. Klíč jsem zasunul do kapsy a ani se mi moc nechtělo vracet do vyhřátého auta.

Vylezu z kabinky a venku překvapení. Polovina zájezdu ukázněně stojí ve frontě k těm jediným dveřím a čeká na svou příležitost. Zalovil jsem v kapse, prvnímu z fronty podal klíč a přidal instrukce: "Pak ho vraťte u obsluhy." S dětmi jsme ještě vyrazili doplnit zásobu tekutin. Čas dobrý, Litomyšl neuteče. Když jsme dopili své kofoly, zavelel jsem k odjezdu.

Dojdu ke dveřím auta, sáhnu do kapsy a vylovím ... klíč od záchodu. Lidé z fronty si mezitím vzorně jako štafetu předávají můj klíč od auta. Překonal jsem pár nevraživých pohledů, které se po chvilce změnily v pohledy chápající, když lidé zjistili, že je nechci předběhnout, ale že se pouze snažím vybojovat zpět svůj ztracený klíč. Nakonec se podařilo a my úspěšně odfrčeli směrem k Litomyšli.

A od té doby nosím v hlavě jedno trochu dvojsmyslné poučení: "Než někomu vrazíš do ruky klíč, pořádně si ho prohlédni."

5 komentářů:

  1. :) dostal jsi me.. skvely zazitek.. a stastny konec! At to beha tobe i tvemu oddilu! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, občas se přihodí. To jsou ty situace, ze kterých člověk nemá radost, když se zrovna dějí, ale aspoň je později o čem vyprávět ...

      Vymazat
    2. :) jsem asi silenec, ale ... vlastne uz v te chvili, kdy se to stane.. je mi jasny ten legracni rozmer.. a tak nejak (zvrhle) se z toho raduji:)... At se dari! 12:)

      Vymazat
    3. Tak nějak to bude, i když občas se stane, že radost se v danou chvíli zapomene dostavit:-)

      Vymazat
  2. Máte alespoň pěknou vzpomínku :-) . Když má člověk plné kapsy věcí, tak se stane, že ve spěchu dá něco jiného než má. My máme u auta vystřelovací klíč a ten je přeci jen dost jiný než klíč od dveří, takže si myslím, že bych si ho asi nespletla, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy, protože člověk nikdy neví, co se mu ve spěchu povede udělat :-) .

    OdpovědětVymazat