Klíčová chyba

Pár pamětníků si možná vybaví, že ten příběh už kdysi dávno někde zaznamenali. Ty ostatní ale třeba při pátku trochu pobaví.

Poučit se z chyb je pro život velmi potřebné. Je výhodné, když se nám daří poučit z chyb těch ostatních, ale daleko účinnější, a někdy trochu nepohodlné, je poučit se z chyb vlastních. Pak vznikají ty slavné poučky, jako třeba už trochu pozapomenutý Cimrmanův výkřik: "Nikdy nevstupuj do vany s namydlenými chodidly."

No a já? Jednou jsem udělal dokonce klíčovou chybu. S autem plným malých atletů jsem mířil na soustředění do Litomyšle. Klidná a pohodová cesta se zauzlila kdesi za Hradcem, když nás cedule vyvedly na dlouhou objížďku. Nepříjemná a nudná situace. Šnečí tempo, auto přede mnou, auto za mnou a na uzoučkém proužku asfaltu žádná šance odbočit.

V takové chvíli pochopil můj močový měchýř, že je ta správná doba k útoku. Nekonečné kilometry byly najednou ještě o fous nekonečnější a já marně vyhlížel odpočivadlo. Ale i ta nejdelší objížďka měla svůj konec a kousek od ní spása. Otevřená čerpací stanice. Bleskově jsem zaparkoval, osádku vyhnal z auta, ať si trochu protáhnou kosti, a vysprintoval ke dveřím s tím správným symbolem. Ještě než jsem zacloumal klikou, padl mi do oka nápis: "Klíč od WC u obsluhy."

Čerpadlář neměl zrovna žádného zákazníka. Když jsem se k němu blížil, sáhl za sebe na háček a podával mi klíč, ještě než jsem ze sebe stačil vysoukat své přání: "Vidím vám na očích, pro co jdete."
Za pár vteřin už jsem odmykal jednomístnou kabinku a jen jedním okem zahlédl autobusový zájezd, který se právě také vymotal z objížďky. To už mě ale nezajímalo. Konečně klid, úleva, žádný chvat. Klíč jsem zasunul do kapsy a ani se mi moc nechtělo vracet do vyhřátého auta.

Vylezu z kabinky a venku překvapení. Polovina zájezdu ukázněně stojí ve frontě k těm jediným dveřím a čeká na svou příležitost. Zalovil jsem v kapse, prvnímu z fronty podal klíč a přidal instrukce: "Pak ho vraťte u obsluhy." S dětmi jsme ještě vyrazili doplnit zásobu tekutin. Čas dobrý, Litomyšl neuteče. Když jsme dopili své kofoly, zavelel jsem k odjezdu.

Dojdu ke dveřím auta, sáhnu do kapsy a vylovím ... klíč od záchodu. Lidé z fronty si mezitím vzorně jako štafetu předávají můj klíč od auta. Překonal jsem pár nevraživých pohledů, které se po chvilce změnily v pohledy chápající, když lidé zjistili, že je nechci předběhnout, ale že se pouze snažím vybojovat zpět svůj ztracený klíč. Nakonec se podařilo a my úspěšně odfrčeli směrem k Litomyšli.

A od té doby nosím v hlavě jedno trochu dvojsmyslné poučení: "Než někomu vrazíš do ruky klíč, pořádně si ho prohlédni."