Poslední úpravy startovního koridoru, než se naplnil závodníky. |
Přihlásil jsem se s velikým předstihem a s předstihem taky přijel do Kbel. Parkovací místo úplně luxusní, spousta času projít se po okolí, okouknout, co je nového a ještě zbylo na rozklus a pořádnou rozcvičku. A protože nebudu mít šanci fotit při závodě, nasbírám pár předstartovních obrázků.
Hanka s Alenou zůstávají zdejší desítce věrné. |
Na loňskou sezónu jsem pořídil nové lehké silniční boty. Pochvaloval jsem si, že je v nich noha jako v pokojíčku. Proto si je šetřím a zbytečně netahám na objemový trénink. Jenomže co platilo loni, už letos nemusí být pravda. Během rozklusávání jako by se do ponožky na patě vloudilo zrnko písku. Zastavil jsem, prohlédl botu i ponožku, ale nenašel jsem nic podezřelého. "Asi shrnutá ponožka," stanovil jsem diagnózu a věc pustil z hlavy.
Tomáš je pořadatel k neutahání. Byl prostě všude. Mám podezření, jestli nemá dvojče. Nebo dokonce trojče? |
Běžet něco delšího, asi bych dopadl jak sedláci u Chlumce. Ale na desítce? Tu přece musím nějak zvládnout. Když jsem se chtěl zbavit bolesti, nezbylo mi nic jiného, než co nejrychleji utíkat do cíle. Postupně jsem si uvědomil, že bolest není pořád stejná. V klesáních tlak na patu přece jen povolil a já si mohl trošku orazit. Zato stoupání mi všechno vracela dvojnásob. Za ty roky, co jezdím do Kbel, jsem zdejší trať považoval za lautr rovinu. Po sobotě jsem změnil názor. Je to tady vlastně samý kopec.
Foto Lenka Horká |
Za cílem, když jsem nafasoval pití, bagetu a půlku banánu, byl čas na inventuru končetin. Vzpomínám si, jak jsem jednou dobíhal maraton s puchýřem. Taky to tehdy bolelo jak čert a já čekal botu plnou krve. Pak jsem se zul a nevěřícně zíral na třímilimetrový puchýřek. Tentokrát jsem tedy čekal něco podobného, ale zase překvapení. Na ponožce docela pěkný krvavý koláč a pod ponožkou centimetrový stržený kus kůže. No ale nakonec to nebylo nic hrozného. Trocha peroxidu a jeden flastr vše spravily a druhý den už jsem si mohl dát regenerační klus.
Za týden v Pečkách si tu desítku zkusím zopakovat. Na patu preventivně nalepím pořádný flastr. Ale nebude to velké zklamání, až zjistím, že když mě nic netlačí do cíle, podobný čas nezaběhnu?
Manželé Horkých se blíží ke startovní kanceláři. Lenka letos neběžela, ale fotila v cíli. |
Nejrychlejší Kbely za 7 let, ale časem se nepochlubí :) Tak jsem si vygooglila výsledky a smekam-super čas! Moc gratuluji. Ale řekla bych, že to nebylo kamínkem v botě, ale tvým poctivym tréninkem.
OdpovědětVymazatNo trošku jsem k tomu i trénoval, takže z půlky je to tréninkem, z půlky patou :-)
Vymazat:-)Tak tedy ať se tento zrychující relativismus jednou pro vždy nazývá Mirkova pata. Pěkně Mirku, těším se na tvá záda v Pečkách.
OdpovědětVymazatAbych byl upřímný, radši bych další pokusy na desítce běhal bez podobných urychlovadel. A záda? Pokud si vzpomínám, obvykle vídám já Tvá záda, ale pořádně z dálky. Opačně je to spíš výjimka.
VymazatGratuluji Mirku, pěkný fofr! :-)1bubo
OdpovědětVymazatDíky, dělal jsem, co se dalo :-)
Vymazat:) no pekny pekny.. jestli to nakonec nebyla soucast pripravy?:)
OdpovědětVymazatTak jako tak, vybirne jsi to zvladnul a gratulace ke skvelemu casu! Drzim palce v Peckach! 12:)
Ne ne, to byla moje docela normální blbost :-) A díky, v Pečkách se budu snažit. Ovšem ty mé běhy jsou proti těm Tvým jen taková jednohubka.
Vymazat