Bez hodinek do Peček nelez

Začínám se obávat, že má zapomnětlivost pomalu ale jistě začíná dohánět pověstnou sklerózu děda Vševěda. Všechno do Peček jsem si pečlivě připravil, dvakrát zkontroloval, poskládal do báglu. Vše bez spěchu, s lehkým předstihem. Už to mi mělo být podezřelé. Venku sice nebylo úplně jarní počasí, ale kdy jindy, než do Peček odložit zimní bundu a vzít si tu tradiční černou, kdysi dávno nafasovanou na PIMu. Sice už se trošinku rozpadá, ale jinak je ideální.

Cesta bez komplikací, už jen pár kilometrů po dálnici. To určitě budu mít časovou rezervu. Vyhrnu rukáv bundy, abych zkontroloval čas. A zírám na prázdné zápěstí. Hodinky s džípíeskou zůstaly doma v nabíječce. Manžeta bundy tlačila na ruku úplně stejně jako hodinky, ale čas ukazovala o dost hůř. No paráda, to nám ta silniční sezóna pěkně začíná. Po absenci ve Kbelích jsem se chtěl pořádně otestovat. Teď mám pocit, že testování právě skončilo. Ale zklamání mi dlouho nevydrží. Vždyť jedu do Peček, bude tam spousta kamarádů, čeká mě krásný závod, tak proč si kazit náladu?


A přišlo to, na co se obvykle těším přinejmenším stejně jako na závod. První jarní potkávání s lidmi, které jsem neviděl celou zimu a nebo taky celý rok od posledních Peček. Když jsem si svou vlastní zapomnětlivostí polepil závodní stránku věci, tak si užít alespoň tu společenskou.

Věděl jsem, že nemám šanci nafotit nic na trati. Bohužel nejsem ani Dan Orálek a ani Honza Herda. Ti to běžně stihnou, ale já než doběhnu do cíle a vyštrachám se ven s foťákem, jsou už všichni dávno vysprchovaní. A tak jsem si to zkusil vynahradit ještě před závodem. Pár fotek jsem zvládl, pár zkazil a pár propásl. Část první a druhé kategorie jsem vyvěsil na rajčeti.

Bez ohledu na datum bývá obvykle v Pečkách opravdový běžecký první jarní den. Tentokrát to úplně doslova neplatilo. Teplota se držela jen pár stupínků nad nulou a deštík sice nebyl silný, zato vytrvalý. Když jsem si v hale začal hledat volné místo na lavičce, trochu mě rozhodila Jana, která se zrovna soukala do neoprénu. Že by se tam rozpršelo tolik? Naštěstí ne. Jana jen začala zbrojit na letošní triatlonovou sezónu.

Vylezl jsem z haly a bylo po dešti. Pro závod ideální podmínky. Když už jsem byl bez hodinek, při rozklusávání jsem si dával pořádného majzla, abych se někde nezdržel a byl včas na startu. "Tak co Lenko, na kolik to běžíš?" Kilometr za čtyři dvacet, dvacet pět." Sakra, to je na mě docela fofr, ale když si Lenku udržím  na dohled, alespoň orientačně trefím tempo. Deset minut před dvanáctou jsem se zamíchal do startovního houfu. Odněkud se vedle mě vynořila Hanka. Krásně jsme si před startem pokecali a já úplně zapomněl na předstartovní nervozitu. Do výstřelu to uteklo jako voda.

Po startu je to v Pečkách vždycky neuvěřitelný kvapík. Běžci jsou po zimě nedočkaví jak dostihoví chrti. A tak, aby mě někdo zezadu neušlapal, pro jistotu jsem pelášil s nimi. Když jsme vyběhli z Peček, zahlédl jsem vlevo před sebou někoho povědomého. Lenka. Pokud doopravdy běží podle plánu, jsem asi moc rychlý. Ale pocit dobrý, tak proč zvolňovat. A další postava. Mirek Říha je mnohem lepší běžec než já, ale zatím se ho zkusím udržet. V Ratenicích sice nehrají Abbu, ale Olympic není taky k zahození. A lidi fandí. Nejsou jich zástupy, ale i tak je to příjemné. Na konci vsi tleská seřazená rodina krásně do rytmu.

foto: Jan Herda

Postupně předbíhám pár borců, na které normálně nestačím. Že by ta shozená kila doopravdy zafungovala? Přitom vlastně vůbec neběhám tempa. Na otočce mám před sebou pořád Mirkova záda. Občas mi trochu cukne, ale vždycky se zase dotáhnu. Zdá se mi to, nebo letos pečáci zapomněli zapnout protivítr? V Ratenicích pořád tleskají. Jestli si mezitím nedali pauzu, předvádějí taky docela pěkný vytrvalecký výkon.

Na devátém kilometru Kervi hlásí: "Třicet devět padesát devět!!" To jsou pro mě dvě zprávy. Jedna dobrá a druhá špatná. Ta dobrá je, že se proti loňsku docela zlepším. Ta špatná, že pod čtyřicet čtyři se už nedostanu ani náhodou. Ale já už jsem se pod 44 nedostal nejmíň pět let, takže zas tak hrozná zpráva to nebyla. Před poslední levou zatáčkou se dostávám na úroveň Mirka, jenomže ten pak zapíná rychlost, kterou moje převodovka nemá. Na pár desítkách metrů mi nadělil čtyři vteřiny.

Dvě zprávy, dobrou a špatnou, jsem pak vyčetl i z výsledků. Ta dobrá byla, že bez hodinek jsem měl
rozdíl mezi první a druhou polovinou jednu vteřinu. A ta špatná? Mirek už přestoupil mezi sedmdesátníky. Až do letoška mě předbíhali jen šedesátníci. Ale kdo by si s tím dlouho lámal hlavu. Pečky se zase povedly, sezóna může začít.  

_________________________________________________

Web závodu

Výsledky