Co jsem ulovil v Pečkách?

Protože jsem do Peček dorazil včas, stihl jsem se nejen do sytosti proběhnout, ale ještě zbyl čas na pořízení několika cenných snímků. Mezi fotografy je možné narazit na spoustu běžců. Mnozí z nich nejen stihnou skvěle zaběhnout svůj závod, ale ještě stačí vyfotit některé své pomalejší soupeře.

Začnu svými pečeckými neúspěchy. Podařilo se mi dokonale pokazit fotografie dvou běžců fotografů, kteří tentokrát byli současně v rolích pořadatelů. Na fotkách Honzy Herdy a Petra Lhoty si příště dám záležet víc.

Martin Symon

Martin Symon se v Pečkách věnoval výhradně svým objektivům, i když ho zřejmě pořádně svrběla lýtka. "Já bych běžel, až bych brečel," svěřil se mi pár minut před startem. "Tak breč," poradil jsme mu poťouchle a hlavně sobecky, protože z běhu by měl radost jen on sám, kdežto z Martinových obrázků mají radost stovky čtenářů běžeckých článků.

Zdeněk Krchák

To Zdeněk Krchák nijak proti své stěžejní roli fotografa ani neprotestoval. Zdeňkovu rodinu na trati skvěle zastoupila jeho manželka Alena, vítězka jedné z ženských kategorií.

Pavel Fenyk

Pavel Fenyk volí poslední dobou jinou strategii. Běhá s videokamerou. Nejenže stihne natočit video ze závodu, ale ještě mě o parník předběhne. Hrozím se okamžiku, až jednou doběhnu do cíle a Pavel tam už bude promítat hotový sestřih.

Kdo mi ještě uvízl v hledáčku? Několik běžeckých rodin. Nejpočetněji byli zastoupeni Kervitcerovi.

Pechkovým tentokrát chyběl Petr, který se prohání kdesi na soustředění.

Helena Poborská

Petr Poborský s nejmladší ratolestí

Poborské se mi nepodařilo vylákat na jednu fotografii. Petrovi tentokrát připadla role řidiče kočárku, ale rodinu na trati reprezentovaly Helena s Eliškou. Nebojte se, Eliška neběžela desítku, ale vedla si zdatně ve své dětské kategorii.

Podle čeho poznáme Evžena? 

Obrázků z trati jsem mnoho nestihl, ale neutekl mi Evžen, který tentokrát plnil roli dvojitého vodiče. Jednak vedl běžce s cílovým časem jedna hodina a samozřejmě zvládl úspěšně dovést do cíle i vránu Sáru.

A nejlepší nakonec? Kdo jiný než Ivo Domanský, který neúnavně a zasvěceně komentoval celý závod.