úterý 16. dubna 2013

Ukradli nám další ostrov

Co je to za lidi? Jsou to ještě vůbec lidi? Kdo může chtít zabíjet běžce? Komu vadili? Určitě každému z nás prolétly hlavou podobné otázky, když jsme se dozvěděli o té bostonské hrůze. Zasáhli nás v pořádně citlivém místě. Bostonský maraton je symbol, ke kterému vzhlíží každý z nás běžců. Někdo jako k jednomu z vrcholů celého běžeckého života, jiný jako ke snu, který si jednou chce splnit, ten další možná jako ke snu nesplnitelnému. A teď je ten sen spojený s krví, bolestí a slzami.

Za co bojují ti magoři? Čeho chtějí doopravdy dosáhnout? Co to musí být za nenávist k lidem, kteří nikomu nechtějí ubližovat a jen si přišli užít trochu radosti ze života. Nebo těm zrůdám vadí právě to, že se ještě někdo dovede radovat?

Ukradli nám další ostrov klidu a pohody. Bezstarostný svět se nám zase o pořádný kus zmenšil. Už nemůžeme bez obav létat, jezdit metrem, chodit na fotbalové zápasy ... teď už ani běhat ne? To rozhodně nesmíme dopustit. Možná nás na závodech čekají nová bezpečnostní opatření, možná už nikdy nezažijeme tu bezstarostnost, jako před 11. zářím nebo před 15. dubnem.

Ale právě proto nesmíme ustoupit. Je třeba dál fungovat, žít, bavit se, pořádat podobné akce. Nesmíme se nechat zlomit. Nesmíme se nechat strhnout do hlubin strachu, nejistoty a rezignace. V tu chvíli bychom prohráli.