neděle 20. října 2013

Zkouším se prokopat ven (4) - jak nepropadnout sítem?

Nabídka pracovních míst se na první pohled zdá být ohromná. Stovky a stovky zajímavých pracovních pozic. Je pravda, že na některé z nich jsem se úplně necítil, ale však ono se něco použitelného najde, ne? Když jsem postupně odfiltroval vše, co z jakýchkoli důvodů nevyhovovalo, už ze stovek byly desítky, ale pořád zbývalo mnohem víc zajímavých pracovních pozic, než kolik by jeden průměrně zdatný zaměstnanec stihl zvládnout. A tak nebylo těžké v první vlně obeslat něco přes desítku firem, které budou mít štěstí se ucházet o mou přízeň.

Když vím, že jsem chráněný všemi možnými antidiskriminačními zákony, jsem hned klidnější. Například z toho, že svému budoucímu chlebodárci nemusím prozrazovat věk. Jen jsme nepochopil, jak při osobním pohovoru zařídit, aby si můj protějšek nevšiml vrásek, vytahané kůže a proplešatělé lebky, která by mu mohla naznačit, že už asi nebudu teenager. A tak jsem si řekl, že ušetřím oboustranně zbytečná zklamání a datum narození napíšu hned pod své jméno. A skutečně to pomohlo. Žádná nenaplněná očekávání se nedostavila a vyhnul jsem se zbytečným trapasům.

Mělo to jen jednu drobounkou pihu na kráse. Nezbyl nikdo, kdo by o mě měl zájem. Ve většině případů jsem na svoji nabídku vůbec nedostal odpověď. A když už mi náhodou nějaká dorazila, bylo v ní velice slušnou formou vyjádřeno, že děkují za moji šlechetnou nabídku, ale že pro uvedené místo nemám správné předpoklady. Bohužel odmítnutí s obdobným komentářem přicházelo i tehdy, když jsem požadavky na pracovní místo vzal důsledně bod po bodu a ve všech schopnostech, vlastnostech a dovednostech jsem ze sebe trochu nekriticky vyrobil mistra světa.

V duchu jsem si představoval, jak pětadvacetiletá HR referentka prochází životopisy: "Nuda, nuda, šeď, šeď. Toho ne, toho taky ne. Co tenhle dědek? Zbláznil se? V tomhle věku? K nám do práce? No to přece neeee ... šup do koše."

Člověk ze zoufalství začne pročítat chytré návody, jak zaujmout, co dělat, co rozhodně nedělat, co psát, co raději nepsat, čím upoutat, čím neodradit, jakých chyb se vyvarovat. Podle návodů je to tak snadné! Mít stručný a správně strukturovaný životopis, pokud možno stejný jako všechny ostatní, ale zároveň originální, aby na první pohled zaujal. Jak snadné je skloubit tyto požadavky. Že je to kvadratura kruhu? No bože, vy s tím naděláte, nedivte se, že vás nikdo nechce zaměstnat, když si neporadíte s takovou maličkostí.
 
Když mé úsilí začalo pozvolna ochabovat, narazil jsem na pracovní nabídku, která se na první pohled nelišila od těch ostatních. Divné na ní bylo snad jen to, že obsahovala výrazně méně frází typu "kreativita, týmový duch a flexibilita v dynamickém kolektivu", ale ptala se po konkrétních pracovních činnostech. Bylo to až podezřelé. Skoro jako by doopravdy hledali nějakého člověka na práci. A tak jsem se začetl a shodou okolností jsem mohl s čistým svědomím odpovědět, že zvládám vše, co můj potenciální chlebodárce žádá. A co víc, i popis pracovního místa se mi docela zamlouval. Večer jsem mailem odeslal svoji nabídku a stalo se něco, s čím už jsem málem nepočítal. Hned ráno mi přišlo pozvání na pohovor.