pátek 6. prosince 2013

Zkouším se prokopat ven (7) - šest svatých týdnů

Proč mě nastartovala právě tahle nenápadná věta? Jmenované místo mi nebylo tak úplně cizí. Právě tam jsem před devětadvaceti roky po vojně začínal svoji profesní dráhu. Sice jsem po třech letech změnil působiště uvnitř firmy a po dalších osmi odešel úplně, ale na své první opravdové zaměstnání člověk nezapomíná. Že bych se po letech vrátil na místo činu?

Získat správný kontakt a zaktualizovat životopis, abych vypíchl to správné období, už byla hračka. A protože jsem se stihl ozvat ještě v době, kdy firma za odcházejícího člověka nezačala shánět náhradu, podařilo se mi "bez boje" postoupit k pohovoru.

Teprve tehdy se ukázalo, že věc má drobný háček. I když se některé věci zdánlivě nezměnily, náplň práce už nebyla úplně stejná. Tak jako na mnoha jiných místech, kde povinnosti původní dvacítky zaměstnanců najednou stačili tři nebo čtyři, ani energetik nezůstal ušetřen změn. Jeho funkce se postupem času zkombinovala s činností revizního technika. Ale protože jinak, až na ten jediný malý detail, se mi zdálo, že vše ostatní bych mohl zvládnout, furiantsky jsem prohlásil: "A když si udělám papíry na revizního technika, vezmete mě?" "Ano, proč ne," zněla poměrně stručná, jasná a pro mě slibná odpověď.

Kolem elektřiny jsem se motal celý svůj dosavadní život, proč by mě teď jednou zase elektřina nedokázala vytáhnout z bryndy? A tak jsem se doma hned plný elánu pustil do zkoumání, co že všechno musím zvládnout, abych se doopravdy stal revizním technikem. Od šroubováku, kleští a voltmetru jsem se za poslední roky posunul spíše k lejstrům, ale kontakt s elektřinou jsem nikdy neztratil. V duchu jsem listoval pamětí, kolika revizákům jsem při práci nakukoval pod prsty. Oni ty zkoušky udělali? I Lojza? Tak to já přece zvládnu taky.

A kde jinde začít s průzkumem, než na internetu? Začal jsem hledat kurzy a zjišťovat náležitosti. První průzkum dopadl poměrně slušně: "Osvědčení mám, praxi mám, vzdělání mám, potvrzení od lékaře pro práci ve výškách? To nemám. Takže úkol číslo jedna, objednat se ke své doktorce. Radši nechci vědět, jak zkoumají, jestli můžu do výšek nebo ne. Nechám se překvapit. A to ostatní?

Na internetu jsem objevil nejen místo a podmínky konání zkoušek, ale i příslušnou literaturu k zakoupení. "Na přihlášku je ještě čas, začnu těmi knihami," plánoval jsem nejbližší kroky. Dovezl jsem z knihkupectví tři svazky, jejichž zakoupení slibovalo poskytnout vše, co se od takového revizního technika žádá. Pustil jsem se do nejtlustší bichle a pochopil, že inzerát nelhal, jen jsem si jej původně vyložil poněkud nesprávně. Kniha neobsahovala veškerou látku, kterou by měl správný revizní technik ovládat, ale seznam té látky. Drobný, ale podstatný rozdíl. Když jsem se začetl, bylo mi trochu divné, proč autoři raději nesepsali, co se od revizního technika u zkoušek nepožaduje. Taková kniha by zřejmě byla mnohem útlejší.

Ale pak jsem si řekl, že cílem zřejmě bylo zastrašit nedostatečně odhodlané zájemce. A odhodlání byla v tu chvíli jediná věc, která mi nechyběla. Velká část studentů, když se připravuje k maturitě, zvládne nasoukat do hlavy většinu klíčových znalostí kdy? No přece o svatém týdnu. A já měl na učení těch týdnů šest. Šest svatých týdnů.