pondělí 29. června 2015

... a bůh se smál ...

... když slyšel jeho plány na příští týden ...

Ještě předevčírem jsem byl přesvědčený, že mě čekají dva nejkrásnější a nejpohodovější měsíce celého roku. A pak se to všechno nějak zadrhlo.

V pátek ještě docela normální podvečerní běh se zPátečníky. Měl jen jednu drobnou chybičku. Na sraz jsem přiběhl sám. Ale nakonec i to mělo své výhody. Mohl jsem si běžet svým volným tempem, v klidu přemýšlet o všem možném i nemožném. Ani po návratu žádný náznak, že je něco špatně.
 
V sobotu jsem vstal s tím, že nejspíš vyrazíme na chatu, kde jsme  už zase tři víkendy chyběli. Ale doma se nakupila spousta takových těch drobných úkonů. až jsme nakonec chatu odložili na neděli. Nakonec žádné neštěstí, alespoň pokročím ve zpracování fotek z dovolené. Jen skočit na malý nákup potravin. Nic velkého, takže pěšky s báglem na zádech. Nikde žádný problém.

Jak jsem se tak večer povaloval v křesle u fotek, uvědomil jsem si, že už se mi zase ozývá kýla. Odoperovali ji před osmi roky, ale postupem času mi došlo, že mě někdy v neurčité budoucnosti čeká repete. Jenomže kdo by se do takové věci hrnul dobrovolně a s nadšením, že jo? Teď ne, protože bych nestihl tohle, potom zase máme támhleto, no a pak? To už přece vůbec nepřichází v úvahu.

Když jsem lezl do hajan, pobolívala kýla o něco víc než obvykle, ale nějak jsem tomu nepřikládal pozornost. V noci už se bolest na pomezí břicha a třísel ozvala důrazněji a ráno jsem zjistil, že vylézt z postele je docela problém. No ale znáte to, člověk má tendenci všechny potíže nejdřív rozchodit. Ovšem chůze byla obtížnější a obtížnější. Jako by mi někdo zlomyslně prohodil ovládání pravé nohy. Místo aby se poslušně zvedla a udělala krok, jen to zabolí a noha se posune jen o pár centimetrů.

Zajímavé je, že když se nepokouším hýbat, stát nebo sedět se dá bez problému. Ale cesta bytem se proměnila ve zkoušku vůle a trpělivosti. Teprve teď si člověk uvědomí, jak marnotratně plýtvá pohybem. Sem, tam, zpátky. Za normálních okolností taková chaotická cesta mezi kuchyňskou linkou, sporákem, košem, záchodem a koupelnou zabere pár vteřin, teď zoufale plánuji, kudy se vydat, jak co nezapomenout, kde si odpočinout.  

Když mě močový měchýř donutil vstát z postele, bylo to takové martyrium, že jsem se rozhodl do ní nevracet a teď tu sedím a sepisuju tenhle blog, než bude ten správný čas vyrazit za paní doktorkou.

Ano, je to jasné, jednou pohodové období muselo skončit. Od začátku sezony se mi běhalo tak dobře, jako už dlouho ne. Samozřejmě žádné rekordy, ale i tak vládla spokojenost největší. Věděl jsem, že nějaká zrada může přijít. Ale kdybych si alespoň byl vědom nějaké chyby, nějaké vlastní blbosti nebo zbytečného rizika. Marně listuji v paměti. Nic. Že by se takhle zrádně chovalo to nastupující stáří? No potěš koště.

Za pár hodin už doufám bude jasné, co mi je. Vám všem běžcům i neběžcům přeji krásné léto. Užijte si ho ve zdraví a buďte na sebe opatrní.

středa 10. června 2015

Hubnutí - Kde mám nákupní seznam? (2)

A co že budu k tomu hubnutí potřebovat? Ono těch věcí není úplně málo. Pokusil jsem se sestavit seznam, pro jistotu mírně okomentovaný. Ale znáte to, každý jsme jiný. Když dva kuchaři budou vařit stejné jídlo, taky se neshodnou úplně do detailu. Někdo přidá víc mouky, druhý míň osolí. Když vám nebude vyhovovat můj seznam, neváhejte si ho upravit po svém. K cíli vede tisíc cest a kterákoli může (ale nemusí) být úspěšná. Takže co tam máme nejdřív?

1) Startovací impuls
Bez pořádného startovacího impulsu to nebude ono. Víc než pravděpodobně nebude zrovna pozitivní. Možná to bude dokonce pořádný kopanec, ale aspoň vás uvede do pohybu kýženým směrem.

2) Reálný cíl
Určitě pomůže, když si na svoji cestu za hubnutím nastavíte ne jeden, ale raději hned několik reálných cílů. Nemusí to být vždycky jenom údaj na vaší osobní váze. Fantazii se meze nekladou. Třeba se znovu vejít do kalhot, co už jste odložili a chystali je pro charitu? Zhubnout na léto do plavek? Nebo se připravit na nějaký sportovní výkon? Proč ne? A když těch cílů bude pět nebo deset, malou radost udělá každý splněný. Třeba se potom dostaví i ta velká radost na konci. A nezapomínejte, že i cesta může být cíl ...

3) Trpělivost
Když se někde objeví návod, jak zhubnout o dvacet kilo za měsíc, je to už samo o sobě podezřelé. Když jsme kila přibírali, pracovali jsme na tom poctivě a trpělivě celé měsíce a roky. Tak proč najednou tak pospíchat? Má-li být výsledek našeho snažení trvalý, je nutné postupovat pozvolna, krůček za krůčkem.

4) Udržitelnost
Jakmile jsme k sobě příliš nemilosrdní a tvrdí, začne nám v hlavě vrtat ten poťouchlý červík: "Až dojdu do cíle, pořádně se nacpu a pak se celý týden ani nehnu." Změny životního režimu, ke kterým se odhodláme, by neměly být tak drastické, abychom je brali jako nějaké příkoří, kterého se jednou zbavíme. Měly by se stát pravidelnou součástí našeho života. Nemá smysl prudce zhubnout a po pár týdnech se vrátit k původní váze. On ten návrat obvykle nese i nějaké to prémiové kilo navíc.

5) Pohyb
Neexistuje žádná zázračná dieta ani žádná zázračná pilulka. Bez pohybu to nezafunguje. Ale nebojte se, nemusí to být krev, pot a slzy. Obvykle vystačíme s trochou potu a místo slzí zkusme úsměv.

6) Pravidelnost
Není možné usilovat o hubnutí jen dvakrát do týdne. Nějaký malý krůček je možné udělat každý den. Nemusí to být nutně dvacetikilometrový běh. Na půlhodinku cvičení, procházku, vyjížďku na kole bychom si měli udělat čas nejméně šestkrát do týdne. Že nemáte tolik času? Každý z nás promarní minimálně půlhodinu denně daleko většími "zbytečnostmi," než je pohyb. Vydržíme-li, pohyb se časem stane běžnou součástí života.

7) Kázeň
Pokud nás někdo bude nutit k trvalému hladovění, je to sice hezká zkouška vůle, ale bude mít smysl? Není nad to normálně snídat, obědvat a večeřet. Ale s čím bychom měli skončit, jsou všelijaká jídla "mimo pořadí". Tady si zobnu oříšků (jsou zdravé), pár koláčků (jsou domácí), sušenku (ta mi neuškodí) nebo kousíček salámu (tak krásně voní), zapiju limonádou (pitný režim musíme dodržovat) a denní příjem energie je rázem na dvojnásobku.

8) Detaily
Ďábel se skrývá v detailu. Když si každý den omastím brambory třemi gramy másla, za rok je to skoro na chlup kilová hrouda. Za deset let desetikilový batoh. Možná nemáme brambory maštěné máslem každý den, ale jako příklad to myslím stačí.

9) Hříchy
Kdo nikdy nezhřešil, ať hodí kamenem. Občas na své hubnoucí cestě zakopneme. Vynecháme procházku či cvičení, dopřejeme si dortík, zajdeme s kamarády do hospody na jedno nebo na dvě. Je to lidské. Jen těch hříchů nesmí být moc.

10) Evidence
Nespoléhejte se na vlastní neomylnou a geniální paměť. Zkuste si cestu za zhubnutím zdokumentovat. Čím podrobněji, tím lépe. Sportovci vědí, jak užitečný je tréninkový deník. Stejné služby nám poskytne i hubnoucí deník. Zapisujme si pohybové aktivity, jídla, průběžnou váhu, pocity. Samostatnou kolonku můžeme vyhradit pro hříchy, ať na první pohled vidíme, jak často se jich dopouštíme. Až budeme ztrácet víru, stačí zalistovat v deníku, abychom si připomněli, co už jsme dokázali. A pokud neuspějeme, můžeme se v příštím pokusu poučit z chyb.


Základní ingredience už máme, tak je nejvyšší čas začít. Příště? Ne, hned. Že nemáte startovací impuls? Tak tady je alespoň malé pošťouchnutí:

POTŘEBUJEŠ ZHUBNOUT!

pátek 5. června 2015

Hubnutí - Za vším hledej energii (1)

Nedávno jsem se neprozřetelně pochlubil úspěšnou snahou shodit nějaké to přebytečné kilo. A jak prý se mi to povedlo? Ještě neprozřetelněji jsem slíbil, že o tom napíšu blog. Nedošlo mi včas, že hubnutí máme za národní sport a že odborníků na hubnutí je u nás přinejmenším stejné množství, jako fotbalových a hokejových trenérů nebo guvernérů národní banky, tedy od každého zhruba po osmi milionech. A tak se taky zařadím do houfu expertů. Snad se mezi nimi jeden trouba ztratí.

Čím začít? Existuje jeden přírodní zákon, o jehož platnosti nepochybuji. Je to zákon o zachování energie. A protože v poslední době mám s energií často co do činění, dopustím se jednoho malého zjednodušujícího pohledu. Člověk je taková malá továrna (raději se nebudeme pídit po jejím účelu), která ke své činnosti potřebuje více či méně pravidelný přísun energie. Energii potřebujeme úplně na všechno. Nejen na pohyb rukou a nohou, ale i na veškeré biologické procesy uvnitř těla. Na dýchání, krevní oběh, regulaci teploty, dokonce i na přemýšlení. Pálíme energii i když sedíme, ležíme nebo dokonce i když spíme. Jakmile přestaneme spotřebovávat energii, jsme mrtví.

Když pomineme pár astrálních bytostí, které jsou schopny přijímat energii z vesmíru, my ostatní se musíme spoléhat na jídlo a pití. Abychom nezemřeli okamžitě, jakmile nám někdo sebere řízek, příroda nás vybavila akumulátory. Akumulátorů máme v těle hned několik druhů, ale nás tentokrát nebude zajímat ani energie uschovaná ve svalech, v játrech, natožpak v krvi. Ty všechny fungují jen relativně krátkou dobu. Pro nás je důležitý ten akumulátor, který taháme na břiše, v pase, na zadku nebo kam si všude ukládáme tukové zásoby. Naše vlastní sádlo je tím nejspolehlivějším akumulátorem energie.

V době kamenné byly dobře nabité baterky tím základem, který nám umožnil přežít období, kdy nebylo čím doplňovat energii. Od té doby máme někde hluboko v hlavě zakódováno, že v době hojnosti je potřeba akumulovat. A že nám to jde, co říkáte? Mnozí z nás naakumulovali desítky a desítky kilogramů té nejkvalitnější energie, sbalené na cesty.

Chemická továrna v našem těle pomalu a vytrvale přeměňuje přebytky energie na tuk, přijímáme-li více energie, než vydáme. Stejně tak pomalu tuky spaluje, je-li náš energetický výdej vyšší než příjem. Tukový akumulátor má ovšem své mouchy. Neumí dodat tolik energie, kolik bychom jí potřebovali, když chceme rozjet tělo na plný výkon. Nestačí dokonce ani na půl plynu. Energii vydává neochotně a jen po troškách. Není tedy možné jen tak si říct: "Od zítřka nebudu jíst, budu pálit tukové zásoby a až shodím dvacet kilo, zase se začnu ládovat." Většinu provozní energie musí tělo doplňovat průběžně. Z té pneumatiky na břiše si za den dokážeme odkrojit jen poměrně malý díl. Několik deka denně není vůbec špatný výsledek.

Existují samozřejmě vyšší váhové úbytky. Určitě znáte případy, kdy lidé ztratili i několik kilo za jeden jediný den. Ale když pak začnete zkoumat, co se skutečně stalo, zjistíte obvykle, že z valné většiny šlo o ztrátu vody, kterou dotyčný během několika následujících dnů zase získal nazpátek.

A jak tedy doopravdy hubnout a zhubnout? O tom si povíme příště. Těch pár dnů už to snad vydržíte, když jste kila poctivě nabírali měsíce a roky, ne?