pátek 22. listopadu 2013

Zkouším se prokopat ven (6) - zaházej to a začni znovu

A jako se i nejnetrpělivější dítě dočká svého Štědrého dne, i já se dočkal svého "pozítří". Od rána jsem průběžně kontroloval mail a čekal, kdy se konečně  objeví ta vytoužená zpráva, která moji šanci promění v jistotu. Přesně v poledne jsem se dočkal.

"Děkujeme Vám za účast ve výběrovém řízení. Vzhledem k aktuálním potřebám a představám o profilu kandidáta rozhodla společnost nakonec upřednostnit jiného uchazeče." ... a bylo vymalováno. Smůla, skončil jsem druhý, třetí nebo desátý? Kdo by to zkoumal? Sebevědomí zahučelo někam do suterénu a nálada ještě o dvě patra níž.

A co dělat bezprostředně po pádu z hrušky na tvrdou zem? Nějak to rozdýchat, třeba za pomoci metody kyselých hroznů. Honem jsem na nové situaci musel najít nějaká pozitiva. A kdo hledá, najde. Prázdninové lenošení pokračuje, žádný shon a stres, žádné ranní vstávání do tmy, s každodenním hodinovým dojížděním si také nemusím lámat hlavu. A ono to místo vlastně nebylo až takové terno ...

Kdyby nic jiného, poskytla mi tahle lekce nejdůležitější pravdu, že sem tam se zkrátka nějaká šance objeví. A když už přišla jednou, dříve nebo později se musí objevit další. Chce to jen dál projíždět inzeráty, hledat, filtrovat, odpovídat, sem tam trochu upravit životopis ... dobrá teorie, jenomže někde mezi ozubenými kolečky uvnitř mé hlavy se něco zaseklo a já najednou nebyl schopný v klidu se vrátit k počítači a znovu se vrhnout na tu šíleně neefektivní vyhledávací práci s nejistým výsledkem. Na povrchu jsem se snažil udržet v chodu, nebo ten normální chod alespoň předstírat. Ale uvnitř jsem cítil, jak se můj motor stěží převaluje na volnoběh a nějak ne a ne ho přinutit do otáček.

Pracovních nabídek zase není tolik, aby člověk strávil veškerý čas jejich studiem. Chtělo to přibalit nějakou další užitečnou činnost. Snad každý z nás má v paměti zásuvku, do které si ukládá nesplněné úkoly, na které zrovna není čas a do kterých se určitě pustí, jak jen to trochu bude možné. Pro mě teď nastal ten správný čas. "Do toho, otevři šuplík a začni likvidovat resty," našeptávalo mi mé druhé já. A tak jsem poslechl, otevřel šuplík a ... samozřejmě jsem nezlikvidoval vůbec nic. Ani jsem nepřebral stohy nepřečtených knížek, nezpracoval fotografie z několika dovolených, natožpak abych třeba jen otevřel stará nesestřihaná videa. A drobné domácí opravy? Ani tenhle seznam se příliš neztenčil. Místo aktivního využití volného času jen přežívání. Takový zvláštní druh zimního spánku s otevřenýma očima.

Musel jsem najít něco, o co opřu svůj denní režim. Jako už tolikrát mi pomohlo běhání. Už nejsem tak zažraný do běhu jako před deseti lety, kdy mi nebylo zatěžko vybíhat několikrát týdně před šestou hodinou ranní na pravidelnou osmikilometrovou trasu. Od té doby mi nějaké to kilo přibylo, vůle se oslabila, svaly ochably a uvedení do pohybu po probuzení vyžaduje přibližně tolik úsilí, jako roztopit starou parní lokomotivu před nedělní slavnostní jízdou. V šest už vybíhat nebudu, ale půl sedmá by se párkrát týdně zvládnout dala. V denním řádu se objevil pevný bod a v nejhorším období docela fungoval.

A dopravovat se po Praze autem? Na to bych už taky konečně měl zapomenout. Dohustil jsem pneumatiky svého treku a oprášil helmu, která si s výjimkou pár dnů dovolené užívala celoroční volno. Pak stačilo nastudovat hlavní cyklotrasy a bylo to. Samozřejmě jsem se zpočátku párkrát spálil a vjel do míst, kde pro cyklistu není zrovna zdrávo, bezpečno a přívětivo, ale časem si člověk vyšlape správné cestičky. Když jsem zpocený funěl od Hlubočep na barrandovské sídliště, hlava na jakékoli existenční problémy zapomínala.

Nejdůležitější obrat ale přišel po jedné nenápadné větě: "Představ si, ten náš nový energetik nevydržel ani půl roku a už odchází."

2 komentáře: