 |
| Není tu někde kadibudka? |
Přijít na půlmaraton s předstihem, vybalit foťák a zachytit tu zvláštní atmosféru ticha před bouří, to už vyžaduje skutečného fotografa. Já, fotografický ignorant, který vám bez mrknutí oka nechá trčet z hlavy kandelábr, mám jasno. Žádný objevný záběr nastartovaných kadibudek nebo beznadějně prázdného startovního koridoru nevymyslím. Já potřebuju mít před objektivem lidi. Nadšené, někdy třeba unavené, zpocené, ale hlavně plné emocí.
 |
| Promiň mi ten kandelábr |
Když začnou přicházet první natěšení běžci, je to rázem veselejší a sem tam se mi podaří někoho známého ulovit. Ale ty správně naladěné borce je vidět až na trati a za cílem. Jenomže tahat se s těžkým foťákem na trať nehodlám, tak co s tím?
Vymyslel jsem to poměrně jednoduše. Jakmile dorazím do cíle a projdu všechny povinné úkony, vezmu foťák a půjdu lovit doběhnuvší borce a borkyně.
 |
| Už přistáli |
Vymyšleno dobře, teď už jen zbývalo dostat se do cíle. Touha po jedinečných záběrech mě popostrkovala vpřed, takže jsem až do šestnáctého kilometru nevěděl, co je krize. A zrovna, když se mi už nohy začaly trošičku zaplétat do vánočky, měl jsem štěstí. Odkudsi ze zadních pozic přiběhla Helena. Když viděla, jak zoufale šlapu vodu, povzbudivě mě poplácala po zadku a já jsem na ten doping doklusal zbylých pět kilometrů. Díky Heleno, škoda žes trochu nepřitlačila. Potřeboval jsem stáhnout čas ještě o 40 vteřin.
Pak už cíl, rychle odevzdat čip, převzít medaili, vypít něco tekutého, zakousnout banán a už jsem mazal do úschovny. Ten současný systém je vážně úžasný. Žádná fronta, výdej báglu trval asi třicet vteřin včetně bezplatného úsměvu jako bonusu. Pak už jen na sebe naházet suché spodky i svršky a vyrazit přímo proti davu. Tak trochu mi to přišlo jak těsně po přistání velké kosmické lodi Marťanů. Oni tam u sebe mají málo sluníčka, takže na zemi se každý musí zabalit do stříbřité fólie. Ale pak jsem se rozkoukal a zjistil, že to nejsou Marťani, ale docela normální pozemšťani, jen trochu švihlí běžeckou úchylkou.
Postupoval jsem dál proti proudu a brodil se tou zvláštní směsí potu, rozlitého ionťáku a vyplavených endorfinů. A když jsem uviděl známý obličej, zamířil jsem a nemilosrdně zmáčkl spoušť...
Nebojte se, nikoho si nevycpu a nevystavím nad krb, ale na rajčeti má sbírka pravděpodobně skončí.
http://neztozapomenu.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_Praha_-_5.4.2014/
 |
| Hanka |
 |
| Alena s Hanou |
 |
| Pavla |
 |
| Kavalíři nevymřou ... |
 |
| Byl tu i ten pán s fialovým ptákem ... |
 |
| Jirka |
 |
| Honza s Annou |
 |
| Lucka |
 |
| Vláďa |
 |
| Jana |
 |
| Alan |
 |
| Tomáš |
 |
| Katka |
 |
| Ivana |
 |
| Zdeněk a Iva |
Žádné komentáře:
Okomentovat