sobota 12. prosince 2015

Rychlejší než čert?

Poslední závodní víkend sezóny. V sobotu Okolo hostivařské přehrady a v neděli Zbraslavský běh. Dva naprosto rozdílné závody, ale každý z nich je něčím zajímavý. Však se nás každým rokem schází víc a víc. Letos se nás za hostivařskou startovní čáru vmáčklo sto šestnáct. Tedy abych byl přesný, lidí běželo jen sto patnáct a s nimi jeden čert. Potkat ho jindy než pátého prosince, myslel bych, že už si pro mě přišli. Nádherný kostým, který váží nejmíň deset kilo a běžci v něm na trati rozhodně není zima.  

V  Hostivaři se mi dařilo už před rokem. Je to vcelku logické. Jsou závodníci, kteří se systematicky připravují na vrchol sezóny. Teď v prosinci už trochu odpočívají a to je šance pro mě. Já běhám stejně mizerně po celý rok, takže neznám žádné prosincové zhoršení.

I tentokrát měl závod kýžený průběh. Po startu jsem se snažil hlavně neupadnout a zbytečně neztratit. Když se pole roztrhalo, konečně bylo možné nabrat tempo. Kousíček od sebe registruji Radka. Toho jsem za celou sezónu nepředběhl ani jednou. Kdy že se mi to podařilo naposledy? Vím to docela přesně. Tady před rokem. Jdu před něj, ale drží se mě jako klíště. Po pár desítkách vteřin mi předběhnutí vrací, ale neuteče. Než obkroužíme přehradu, vyměníme si pořadí  nejméně šestkrát, ale pak se mu přece jen utrhnu. Jen tak mimochodem jsme při tom přetahování předběhli asi šest dalších borců. Když se mi pak v závěrečném stoupání podaří vecpat se před Karlu, ke spokojenosti mi nechybí vůbec nic, snad jen trochu kyslíku.

Vydýchávám se v cíli a vidím, že čert doběhl až za mnou. Dnes jsem tedy měl štěstí, ale uteču mu i příště, až si pro mě přijde doopravdy? Asi bych měl ještě potrénovat.

Do Hostivaře se chodí nejen běhat, ale také sklízet vavříny za celoroční úspěchy v seriálu Kopce. Mě osobně se sice vavříny  netýkají, ale protože beru poháry a diplomy pro pár chybějících kamarádů, neodejdu s prázdnou. Raději se nehrnu na pódium. Jen si s pořadateli domlouvám, ať mi všechno odkládají na  hromádku. V minulých letech jsem si chodil pro ocenění osobně, ale na fotografiích nevypadalo zrovna nejlíp, když se jeden a ten samý plešoun objevoval jednou v roli úspěšné juniorky, pak ženy a nakonec ještě důchodce čekatele. Vždycky tedy jen kývnu na pořadatele a oni mi odkládají ocenění na hromádku.

Předávání končí a přichází moje chvíle. I ty největší hvězdy mají nanejvýš jeden nebo dva  diplomy. A já? Čtyři diplomy a tři poháry. Tři poháry? Jak to? Není to nějak moc? Začnu studovat cedulky a klušu za pořadateli. V zápalu boje jsem sebral pohár i pro druhého čtyřicátníka. Sorry Marku!

Druhý den  ve Zbraslavi jde o trochu jiný závod. Žádný asfalt, žádná rovina, ale terén a hned od startu pořádný krpál. Startují čtveřice s minutovými intervaly. Než na mě přijde řada, stihnu pár fotek. Hned v první čtveřici samé hvězdy. Mají neskutečné tempo. Ještě se stačím podívat na pár dalších skupinek, ale tentokrát vážně nechci prošvihnout svůj start. Včas jdu uklidit foťák a shodit přebytečné vrstvy.

Jsem ve čtveřici s Jirkou Sladkým a Radkem Novákem. Jirka je pro mě běžec z jiné planety. Na toho prostě nemám. Ale co Radek? Že bych ho podruhé za víkend porazil? Hned první minuty po startu mě vrací do reality. Radek vypálil nahoru jako střela, zatímco já sotva lezu. Než jsem se vyškrábal do půlky kopce, on už mizel někde za horní hranou stoupání.

Když končí nejprudší svah, jsem rád, že jsem se nenechal vybláznit k honičce za Radkem. To už bych měl nohy z olova. Takhle je přece jen přesvědčím k běhu. Stoupání přejde do roviny, ta pak změní sklon směrem dolů a já nabírám tempo. Ještě se mi podaří předběhnout pár běžců, pak už jen prokličkovat lesní zoo a nechat si trochu sil na závěrečný stoupák. Radka jsem tentokrát neporazil, ale i tak musím být spokojený. Na mé poměry rychlý finiš a dobrý čas. Díky dlouhým intervalům a napěchované startovní listině stihnu ještě cvaknout několik cílových fotografií a pozdravit se s pár kamarády.

 

Tentokrát se s námi na trať nevydal žádný čert, ale za to jedna liška. Stihnu si ji vyfotit před startem, na startu a nakonec i v cíli.

 






Závodní sezóna pro mě letos skončila. Po rozpačitém začátku postupné zlepšování, květnové nadšení a pak letní pád na dno beznaděje. Na podzim už jsem se jen marně snažil vrátit do původní pohody. Ale konec dobrý, ne? Předehnal jsem čerta a to se počítá. Snad mi to přinese štěstí do příští sezóny. Příští rok ale nebudu potřebovat čerta. Spíš anděla strážného, aby mě za ruku převedl přes všechny nástrahy, čekající v příštím roce.
_______________________________________

Pár fotek ze Zbraslavi najdete na rajčeti
   

9 komentářů:

  1. To je dobry, predbihat se s Radkem a jen tak mimochodem predbehnout hromadu dalsi lidi - dobra taktika :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obvykle ovšem ostatní předbíhají mě :-)

      Vymazat
    2. No každopádně - běžel jsi jak vzteklej, to teda zase klobouk dolů po těch letních patáliích... A já děkuji za poněkud nezaslouženou téměř hlavní roli v článku, i když zejména v onom popisu, kterak jsem "vypálil nahoru jako střela", jsem se příliš nepoznával :-)
      R.

      Vymazat
    3. Radku, ta Tvá hlavní role byla naprosto zasloužená. A vážně jsi v neděli vypálil jako střela. Jak by řekl klasik, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat ...

      Vymazat
  2. Milý MirQu, píšete krásně! Chci Vám i ostatním borcům poděkovat. Za co? Za to, že je můj muž ve vaší společnosti šťastný, že ho baví honit se s vámi po kopcích a že mi pak s radostí malého dítěte doma vypráví, koho předběhl. Co na tom, že doma neustále sušíme upocené oblečky a kupujeme nové tenisky, on se pak prostě vrací domů rád a je to spokojený - pro mě pořád kluk. A i když má často pocit, že mě to jeho běhání nezajímá, není to pravda. Díky němu nepotřebuje chodit do hospody ani hledat jiná rozptýlení a je to náš šťastný, spokojený a usměvavý táta, kterému asi ani moc nevadí, že má spíš uměleckou než sportovní rodinu. Přeji vám všem, ať vám zdolávání vrcholů činí i v příštím roce velké potěšení. S úctou Lucie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, díky moc za krásný komentář. Tak trochu se teď tetelím radostí, protože kdo by nebyl rád pochválen, ať už zaslouženě nebo ne. Hned mám záminku jak pro další pobíhání, tak i pro další psaní. Tak ať nám ta radost, kterou si vzájemně předáváme, vydrží i v příštím roce. Jo a dodatečně všechno nejlepší k svátku.

      Vymazat
  3. Ses uplnej zavodak.. jak pes pustenej ze retezu!:)
    Tak at ti to vydrzi do dalsi sezony! Hezky advent! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že se pořádají i závody šneků a podobné havěti, pak existují závoďáci, v jejichž konkurenci si troufnu obstát. Taky přeju hezký advent.

      Vymazat