pondělí 17. července 2017

Teď už nic není nemožné

foto: https://strejda1.rajce.idnes.cz/
Hobby sportovci mají rozum a vědí, že žádnému rekreačnímu tenistovi se nikdy nepodaří porazit Federera, fotbalista z okresního přeboru neudělá kličku Messimu a amatérský golfista nejspíš ani nepotká Woodse, natožpak aby si s ním zahrál. Existuje ale sport, kde žádná podobná omezení neexistují. Běh.

Kolikrát já už jsem závodil s mistry světa, olympijskými vítězi nebo světovými rekordmany? Ani to nedovedu spočítat. Pravda, obvykle jsou už na startu tak daleko přede mnou, že je ani nezahlédnu. A v cíli? Většinou dobíhám, když oni nasedají na letadlo domů do Afriky. Ale občas nějaká ta hvězda vzdá nebo si splete trať a já jsem pak ve výsledcích před ní. To není špatné, ne? 

Ale co se mi podařilo teď v neděli, to už asi těžko něco překoná. Možná bych měl běžecké boty pověsit na hřebík, protože teď už vím, že vrcholu bylo dosaženo a od téhle chvíle můžu být jenom horší. Přitom ještě ráno vše vypadalo docela normálně, podobně jako před desítkami jiných závodů. Normální snídaně, přesun na závody do Hvězdonic, vše jako jindy. 

Teplota docela ucházející, vlhkost vzduchu mírně vyšší. Rozklusal jsem se jako vždycky, jen jsem trochu ošidil rozcvičení. S naší skupinkou jsme si byli proběhnout začátek trati a okouknout možné záludnosti. Byl jsem docela rád, že do toho bahna, které nás čeká v prvních dvou kilometrech, mám ty správné terénní boty. 

Tlačenice na startu přiměřená, žádné velké nervy. Zatímco jindy se zpočátku rozbíhám trochu volněji, tentokrát jsem si řekl, že za to vezmu od samého začátku. A taky že jo. Obvykle mívám rudá kola před očima až těsně před cílem, tentokrát byla k vidění hned po pár minutách. No nic, hlavně udržet rovnováhu a nevyválet se v bahně, když je nás ještě větší houf pohromadě. 

Bohužel jsem poměrně brzy ztratil přehled, kdo z mých obvyklých soupeřů je vpředu a koho jsem dokázal předběhnout. Ale postupně jsem se prodíral polem kupředu a nechával za sebou jednoho soupeře za druhým (ano, myslím že přesně tolik jsem jich na trati předběhl). Výběh z lesa a nekonečné stoupání po louce, než se trasa začala klikatit vesnicí. A pak už jen nabrat správný směr k hvězdárně. 

foto: http://safab.rajce.idnes.cz/
Značení trati bylo výborné. Minul jsem třetí, čtvrtý a nakonec pátý kilometr. A pak jsem se konečně dostal k ceduli, která ukazovala, že do cíle zbývá posledních 300 metrů. Jenomže v té chvíli jsem za sebou začal cítit nebezpečí. Bylo jasné, že se zezadu někdo velmi rychle přibližuje. "Přece mu to teď jen tak nedám", proběhlo mi hlavou a zmobilizoval jsem všechny síly. K takovému finiši už mě hodně dlouho nikdo nedonutil. 

Jeho kroky slyším blíž a blíž. Stihnu to? Už vidím cílovou čáru s hloučkem rozhodčích. Pokouším se vymáčknout poslední zbytky sil a ještě trochu přidat. Podařilo se. Do cíle vpadnu o dobrý metr před Petrem Pechkem. Co o metr? Možná dokonce o dva. Těm lidem, kteří se o běh nezajímají, to možná nic neřekne, ale je to něco podobného, jako kdyby úplný mudla přišel, sebral ze země kus klacku, zamával s ním, něco náhodně zamumlal a z očí do očí začaroval Harryho Pottera i s jeho nejlepší kouzelnou hůlkou. 

Někteří škarohlídi možná řeknou, že jsem skončil až dvanáctý v kategorii a že Petr dobíhal za mnou jen proto, že startoval o deset minut později, ale kdo by heděl na takové detaily. Já vím své a to vítězné foto už mi nikdo nevezme. 

A mimochodem, byl to moc hezky uspořádaný závod. Díky Honzo. 

13 komentářů:

  1. Mirku gratuluju a to moc!!! Zdeněk Strouhal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ono vlastně dvanácté místo z patnácti není nic moc :-) Ale i tak díky.

      Vymazat
  2. No gratuluju to se podaří ...no mě se to ještě nepodařilo, tedy jednou za život a bylo to jak koukám do kopce. Už za mách cyklistických časů jsem říkal že do kopce jezdím abych pak mohl fičet z kopce tak proč by jsi nefičel pěkně rychle i ty. :-) Ať to běhá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vždyť Ty máš běžeckých úspěchů, že bys je mohl přehazovat vidlema. Tobě by se podobná fotka podařila, kdybys tam chvíli počkal, kdežto já musel běžet co to dá :-)

      Vymazat
  3. Mirku tahle fotka s Petrem za zády je fakt dobrá, ale pokud tomu pořád dáváš hodně, tak nějaké ovoce sklidit musíš, gratuluji! A množství borců v tvé kategorii jasně dokládá, že bez vás veteránů by zase tolik mladých neběhalo :-( Honza H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo, když už se nedostaví opravdový úspěch, musíme si nějaký vymyslet :-)
      Ale Ty teď jezdíš i běháš super, Ty si nic vymýšlet nemusíš.

      Vymazat
  4. Hele, docela dobrý čtení ... :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc krasne jsi to napsal.. To casto vystihuje i moji situaci.."Ale postupně jsem se prodíral polem kupředu a nechával za sebou jednoho soupeře za druhým (ano, myslím že přesně tolik jsem jich na trati předběhl)" .. :)
    No to je presne!!
    A s tim, ze je to jen jednou za zivot.. :).. verim, ze budes stejne jako dr.Chocholousek pridavat.. dvakrat.. trikrat..:)
    Drzim palce! At se dari, at to beha! 12:)

    OdpovědětVymazat