úterý 2. října 2012

Běžcovo Sargasové moře

Zatím nikdo pořádně nevysvětlil, proč to tak je, ale každý úhoř je tak naprogramován. Příroda zavelí a on, ať by byl zaměstnán sebezajímavější činností, musí vyrazit do Sargasového moře. Běžci, narození v České kotlině, v sobě mají zabudovaný podobný mechanismus. Tři sta šedesát čtyři dny do roka pobíhají po světě nebo se povalují doma za pecí, dřou jako koně nebo se jen tak poflakují, milují nebo zrovna někoho nenávidí, ale jakmile někde v dálce zaslechnou hlas svého Šamana, nic je nezastaví. Vyrazí a svůj tři sta pětašedesátý den musí být na startovní čáře v Běchovicích.

A tak jsem v ten tři sta pětašedesátý den neodolal ani já. O běh mi jde samozřejmě až v první řadě, ale v Běchovicích jde o mnohem víc. O ten pocit, když se člověk přiblíží anonymnímu davu a začne rozeznávat první tváře. Tváře lidí, se kterými má společné zážitky, vzpomínky, nebo třeba i malá tajemství. Snad všichni známí se na mě usmívají. Můžu si domýšlivě představovat, že je to radost ze setkání, ale taky možná jen ten pocit, že jsou znovu po roce mezi svými a že zvládli proplout všechna úskalí předchozího roku.

Potkám se s Jitkou. Známe se už deset let. Ano, přesně před deseti lety jsme se společně báli, jak se naše děti na soustředění poperou s povodní. Od té doby se vídáme jen jednou za rok. Vždycky tady v Běchovicích v nejhustším chumlu před startovní kanceláří. Prohodíme pár vět a co nestihneme, můžeme si dopovědět zase za rok.

A Lenka? Letos neběží. Obrečela to, ale přednost mají jiné povinnosti. Jarka ještě před pár týdny zápolila s těžkou nemocí. Teď už je ale fit a připravená poprat se s tratí. Rozběhávám se po své obvyklé cestě a potkávám další známé. Pavel chce letos odčinit loňský kolaps, Libor běží poprvé, ale já vím, že jeho tempu už stačit nebudu. Na svůj zdejší osobák se dívám přes desetiletou propast. Už jsem se za tu dobu zhoršil o šest minut a další neradostné perspektivy jsou přede mnou.

Pozdravím se s Evou. Od té doby, co jsem ji neviděl, se z ní stala evropská šampionka, ale manžel se prý za její běhání pořád stydí. Komu není rady, tomu není pomoci. To před Lídou už se asi stydět nemusím, když nás spojuje vzpomínka na zoufalé hledání kadibudky před maratonským startem, že jo?

Ale pak už jdeme na věc. Co jdeme? Běžíme! Tak jsme se po roce dočkali. Teď se ještě ve zdraví dočkat cíle. Rozbíhám se volněji, ale brzy chytnu správný rytmus a pomaličku se sunu polem vpřed. Ne moc, jen kousek po kousku. Nejrychlejší chrti už jsou o pořádný kus vpředu. Ale ve mně je letos taková zvláštní jistota, kterou jsem předchozí roky neznal. Prostě vím, že doběhnu. Od toho pocitu mě neodradí ani lapálie na šestém kilometru, kdy levá noha odmítá držet správný rytmus a směr pohybu. Stačí mírně zvolnit a po pár minutách se vše vrátí k normálu.

V půlce Hrdlořezáku dobíhám Vaška. Že bych dnes získal jeho skalp? No to by byl sen. Prohodíme pár vět a já cítím, že Vašek zmobilizoval síly a drží se mě. Před vrcholem stoupání mě z jedné strany současně povzbuzuje Evžen se svojí plyšovou vránou a z druhé Jaromír. O pár desítek metrů dál v davu někdo další. Byla to Martina? Nebyla to Martina? Už není čas na zkoumání. Třeba se to časem dozvím.

Finiš se blíží, ale levá noha znovu odmítne poslušnost. Vašek mezitím našel svoji ztracenou rychlost, snadno mě předběhl a krok za krokem se vzdaluje. Dnes ho zase neporazím. Ale co na tom záleží, pořád běžím a finišuji, co mi noha dovolí. A pohled na časomíru zdaleka není tak tragický. Vždyť jsem se za poslední tři roky zhoršil jen asi o čtvrt minuty.

Tak a můžeme se zase rozeběhnout po světě. Máme tři sta šedesát čtyři dny volna, než nás to znovu přivábí do našeho běžeckého Sargasového moře.  

Jo a abych nezapomněl, pár obrázků z Běchovic jsem nafotil před během a po běhu.

2 komentáře:

  1. Byla to Martina!! :-). Pro Martinu a Sáru už se skoro stává povinností být v "kopci" a povzbuzovat. Já měl za sebou za předchozí dva dny trapných 200 km na kole, ale Martina si uběhla stovku (po svých).

    OdpovědětVymazat
  2. Tak Martino, dodatečně díky :-)

    OdpovědětVymazat