sobota 27. prosince 2014

Neohlížej se a upaluj

Jedna ze základních pouček praví, že běžec se má dívat dopředu a nikdy se nemá ohlížet. Ohlédnutí posune těžiště mimo osu, vyvede tělo z rovnováhy a naruší správný běžecký rytmus. Navíc každým ohlédnutím ukazujeme soupeřům svoji slabost. Když chceme vědět, co se děje za námi, máme na to ostatní smysly. Sluch, hmat, někdy bohužel i čich.

Ještě štěstí, že jsem tak mizerný běžec. Mně jedno ohlédnutí moc neubere ani na rychlosti, natožpak na čemkoli dalším. A když už je ten konec prosince, ohlédnu se pořádně. Za celým rokem.

Tak jaký byl? No vlastně běžecky nebyl tak úplně marný. Ne, že bych se někdy umístil vpředu, ale ani jednou jsem se úplně neztratil a vždycky doběhl do cíle. A hlavně mi vydrželo zdraví. Přitom v půlce ledna bych na sebe nevsadil ani zlámanou grešli. To když jsem začal pajdat a stanovil si amatérskou diagnózu. Budu se léčit měsíc, dva, půl roku? Naštěstí stačilo pár magnetoterapií a já po prvním týdnu chodil, po druhém klusal a po třetím zase běhal jako srnka. Tedy po pravdě řečeno, zpočátku jako ta srnka na konci stáda, kterou by v opravdovém lese brzy něco sežralo.

A co dalšího se mi v tom právě uplynulém roce vyvedlo či nevyvedlo? Dobrou sezónu poznám, když na závodech do kopce nepřecházím do chůze a vydržím vždycky běžet až do cíle. Tak tentokrát se nezadařilo. Často jsem si připadal jak na pochodovém cvičení. Ale co? Dopochodoval jsem vždycky do cíle? Dopochodoval. Mohlo by být i hůř. Tak proč si stěžovat?

A soupeři? Mnozí přešli z kategorie "toho předběhnu, kdy si vzpomenu" do kategorie "třeba mu tentokrát stačím." No a další rozšířili kategorii "tyhle nepředběhnu ani náhodou." Kategorii "jejich záda zahlédnu jen na startu" už raději ani nepřepočítávám.

Ale z čeho mám největší radost, zase se rozrostla parta běžeckých kamarádů. Je úplně jedno, jestli spolu závodíme, nebo se jdeme jen tak lehce proběhnout odnikud nikam. S některými běhám pravidelně, s jinými jen zřídka. S mnoha z nich už mám za sebou stovky kilometrů. S některými jsem vlastně neběžel vůbec. Známe se jen z fotek, výsledkových listin nebo mailů. S dalšími to vypadalo na dlouhatánský společný běh, ale rozeběhli jsme se každý jinou cestou hned na první větší křižovatce. Třeba se ještě někdy proběhneme pohromadě, třeba už nikdy, snad se alespoň někde na cestě potkáme a mávneme si na pozdrav.

Možná jsem letos někomu v zápalu boje zkřížil cestu, vrazil loket do žeber nebo šlápl na nohu. Jestli ano, omlouvám se. Rozhodně to nebylo schválně. Já už jsem na své strkanice a pády taky dávno zapomněl. Novou sezónu můžeme začít s čistým stolem, ne?

Tak ať se nám v tom příštím běžeckém roce daří. Ať vždycky včas doběhneme na správné místo a ať vždycky, když je potřeba, máme po boku ty správné běžecké kamarády. A hlavně ať se nás drží běžecké štěstí a neopouští nás zdraví.


6 komentářů:

  1. Pravdu dis: hlavne, at se nas zdravi drzi zuby nehty. Vsemu zdar!

    OdpovědětVymazat
  2. Jj, zdraví, dobrá nálada a spolehliví běžečtí kamarádi to je výborná deviza do dalšího roku pro všechny :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mirku, jako vždy, moc hezky napsané a člověk si uvědomí, co všechno občas přehlíží a čím se často úplně zbytečně trápí. Tak ať máme před sebou ještě hodně běžeckých roků s otevřeným srdcem i očima. Ilona

    OdpovědětVymazat
  4. Mirku, napsal jsi to moc krásně!
    Přeju Ti do příštího roku zdraví a všechno, co si přeješ. A já se budu těšit na setkání, ať již virtuální nebo naživo. Zuzka Součková

    OdpovědětVymazat
  5. Díky všem. Tak teď už jen vyběhnout do roku 2015 správnou nohou.

    OdpovědětVymazat