pátek 10. července 2015

V soukolí systému

Když jsem poslední červnovou neděli vstával s pocitem, že mé pravé tříslo se dostalo mezi ozubená kola, nenapadlo by mě, že zanedlouho se mezi ozubená kola systému dostanu úplně celý. Vlastní hloupostí jsem prokaučoval několik možností řešit svůj momentální zdravotní stav nějakou zkratkou. Při svém prvním kolečku po zdravotnických zařízeních jsem se nechal zviklat od svého přesvědčení, že za vše může stará zanedbaná recidiva kýly. On by asi zánět svalového úponu mohl být ve stejném místě, ale když po pár dnech pominula největší bolest, už mi bylo jasné, že původní diagnóza byla správná. 

Když jsem se po týdnu léčení klidem probudil přesně ve stejném stavu, jako předchozí pondělí, rozhodl jsem se pro druhé kolečko po zdravotnických zařízeních. "Není nic jednoduššího, mám kontakt na šikovného chirurga, který se vás ujme," ujistil mě pan doktor. "Ordinační hodiny má ve čtvrtek." 

Na čtvrtek jsem se docela těšil. Můj organismus to nějak poznal a začal se těšit taky. Ve středu se mi ulevilo a ve čtvrtek ráno lezu z postele tak lehce, jak se mi to nepodařilo za celý červenec. Ano, už jen pomyšlení na bílý plášť uzdravuje, natožpak když ho pak spatříte na vlastní oči. Mé sebeuzdravení vyvrcholilo přesně v ordinační době. 

A dál? Pak už to byl jen jeden nepřetržitý řetězec nehod, náhod a karambolů. Abych byl u pana doktora včas, jel jsem s mírným předstihem. A aby to nebylo tak jednoduché, někde jsem zahlédl dvě rozdílné informace o ordinační době. Vybral jsem pro jistotu tu o hodinu dřívější a zcela neomylně sáhl vedle. Pana doktora tedy začali shánět a já ho stačil popudit ještě dřív, než jsme se poprvé spatřili.  

A v ordinaci, to už bylo úplné Waterloo. Adrenalin dělá divy a já vylezl na vyšetřovací lůžko bez pomoci, což by se mi v předchozích dnech těžko podařilo. Zkrátka zdravej a ještě k tomu blbej simulant.

"Takže levou stranu vám dělali laparoskopicky se síťkou a tu pravou klasicky zvenčí? A se síťkou nebo bez?" 
"Klasicky, tak asi bez."
"Asi? Vy to nevíte?"
"Nevím, spal jsem, když to dělali," zkusil jsem trochu odlehčit situaci. To jsem si ale pěkně naběhl. Atmosféra ještě o fous zhoustla.
"A vaše praktická lékařka by to nevěděla? Ta přece musí mít zprávu."
Mám mu vykládat, že bude vědět přesně to, co já? Zkusil jsem jí zavolat. Na druhý pokus jsem se dovolal do ordinace. 
"Nikde ve zprávě není o síťce zmínka, takže asi bez síťky, ale jistě to nevíme." Takže jsem byl tam, kde na začátku.
"Když nevím, jestli tam je síťka nebo není, to je na laparoskopii špatně. Musím pro vás najít ten nejlepší postup," ujistil mě pan doktor.
"Díky..."

No ale mezitím jsem prošel vyšetřením. Všechno je v podstatě v pohodě, nic zvláštního. Celkem to chápu. Takových a větších kýl pan doktor už viděl ...
"Pošlu vás na ultrazvuk a pak se mi sem vraťte."
Na ultrazvuku měli naštěstí jednu mezeru před druhu hodinou. Jdu se zaregistrovat a čekám před oddělením sono. Další hodinka utekla jako voda.

Celkem sympatická paní doktorka sice komentuje, co vidí na obrazovce, ale mně to moc neříká. Pak sice vestoje vidím nějakou rozmazanou tmavou šmouhu, která vypadá jako "díra ve stázi", tedy vlastně díra ve slabinách, ale těžko posuzovat něco, co člověk vidí prvně v životě. Cvak, cvak, cvak, paní doktorka zaznamenala pár klíčových scén "Z mého břišního života" a pustila se do sepisování zprávy. "Díky a nashledanou."

Zase jsem přede dveřmi ordinace, nikde už není ani noha, ordinační čas pana doktora (ten správný) za chvilku skončí. Klepu, ale uvnitř je ticho. "Super, teď tady budu čekat do večera, než mě vyžene uklizečka", v duchu si načrtávám, co asi bude následovat.

Naštěstí jsem se spletl, chvilku po druhé se z jiných dveří vnoří pan doktor. Nedorozumění pokračují. "Tak co, jak to vypadá?" Popravdě nevím, co mám na tuhle otázku odpovědět. Skoro bych řekl, že takhle bych se měl ptát já. Zmateně zakoktám, "Co ... já ... jak?"
"No byl jste na tom ultrazvuku?"
"Byl, asi vám už poslali zprávu."

Ve své technické naivitě jsem si namlouval, jak systémem létají snímky mých vnitřností, ale přiletěla jen dvouřádková zpráva, kterou bych si jako laik přeložil asi ve stylu: "Jo, něco tam je, ale nejde o život ..."

Pak už je se mnou pan doktor rychle hotový. V momentě, kdy čekám, že se začneme dohadovat o termínu, mi sdělí, že tohle teď na operaci není. Zalapám po dechu, "ale vždyť já už dva týdny skoro nemůžu spát ..." než stačím pokračovat, že nemůžu ani pořádně chodit, popoběhnout, zakašlat, lehnout si na bok, pan doktor mě zarazí. 
"To bylo to nejistotou. Teď když víte, že to není nic nebezpečného, už budete spát dobře. Takovéhle operace plánovat teď na léto, to by nebylo dobré. V létě se rány špatně hojí, mohlo by dojít k infekci ... přijďte na podzim a domluvíme si termín ... " 

A zatím? Klidový režim a občas ledovat. takže se už můžu těšit na senzační prázdniny u ledu.

Jsem v šoku. Léčebný efekt bílých plášťů vyprchal. Už mu nejsem schopen říct, že si nedovedu představit, jak se teď čtvrt roku budu zkroucený belhat, chytat se zdí a zábradlí, hekat při každém škobrtnuttí a čekat. Pak mě odoperují a já se budu trochu jinak zkroucený belhat dalšího čtvrt roku. No a pak, tedy někdy před Vánoci, už možná budu skoro fit, tedy když nepočítám, že půlrok bez běhu asi bude krušný.    

Na telefonu mi vyskočilo upozornění, že zítra se běží Hvězdonice - Ondřejov. Ještě že jsem byl tak prozíravý. Teď určitě nezapomenu. Minulou neděli jsem takhle zamáčkl Lochovice, ve čtvrtek Sliveneckou saň. Pomalu můžu smazat položky v kalendáři do konce roku. Hranice mezi pohodou a bahnitým dnem je někdy tenká. Tak někdy v lepších časech všem: Ahoj na závodech. Letos? Těžko. Napřesrok? Snad ...  

6 komentářů:

  1. To znám, taky mě všechno přejde přesně jen a pouze na návštěvu lékaře. To je nemilé. Nenechala bych se odbyt a šla bych někam jinam...

    OdpovědětVymazat
  2. To znám, taky mě všechno přejde přesně jen a pouze na návštěvu lékaře. To je nemilé. Nenechala bych se odbyt a šla bych někam jinam...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky o tom uvažuju, ale asi si na pár dnů odpočinu, než zkusím další pokus. Třeba se to mezitím pohne, ať už jakýmkoli směrem.

      Vymazat
    2. Uvidíš v pondělí třeba, ale zbytečně se netrap, občas to prostě posoudí nesprávně někdo a jiný to prokoukne správně..

      Vymazat
  3. Tradicne drzim palce.. Ono se to jiste srovna..
    Casto samolecici schopnosti organismu jsou neuveritelne, obzvlast v cekarne u doktora, to znam i z detstvi:).
    Drz se! 12:)

    OdpovědětVymazat
  4. Jasně, držím se všeho, co je po ruce, zvlášť když někam jdu :-)
    Díky za podporu.

    OdpovědětVymazat