úterý 29. prosince 2015

Třicet partyzánů a jeden bludný kořen

Původně jsem o účasti na POP3 (Partyzánském oběhu Prahy) vůbec neuvažoval. Jedna sezóna skončila, do druhé daleko, takže teď přichází trochu plonkové období. No a navíc loni měřila trasa něco přes sedmdesát kilometrů. Takovou porci jsem na jeden zátah ještě nikdy neuběhl a ani se k tomu nechystám. Jenomže pak od Honzy přiletěla otázka: "Nechceš si s námi zaběhnout kousek POPu?"

Došlo mi, že v neděli dopoledne mám tak jako tak na programu dlouhý běh, trasa mi vede za humny, rád bych vyzkoušel nový běžecký bágl od Běžíška a krom toho budu mít letos poslední šanci potkat se s některými běžeckými kamarády. A tak jsem své původní rozhodnutí trošinku přehodnotil. "Připojím se na Mostě inteligence a až budu mít dost, zabalím to."

Přípravy proběhly hladce, všechny baterky nabité a až na kapesník jsem nic nezapomněl. Budík mě vytáhl z postele včas, tedy ještě dřív, než bych vstával do práce. Vyrazil jsem s lehkým předstihem a k Mostu inteligence dorazil ještě před tím, než k němu z druhé strany stačila doběhnout skupinka od Hamru. Tedy ona to nebyla skupinka, ale pořádný balík. Zařadil jsem se někam ke konci pelotonu a čekal, že si ve volném tempu budu jen tak poklusávat a klábosit s kamarády. Ovšem tempo mě docela překvapilo. Úprk jako k ohni. Občas jsem sice stačil prohodit pár slov s běžci, kteří se vyskytli v dosahu, ale má představa, že si občas popoběhnu dopředu a něco vyfotím, se ukázala jako naprosto mylná. Než jsem připravil foťák, všichni se přehnali kolem a já už jen marně blejskal reflexní prvky na kmitajících pozadích.

Od Mostu inteligence jsme proběhli podél Vltavy k Barrandovskému mostu, odbočili na Hlubočepy, lehce se dotkli Prokopského údolí a už jsme stoupali na Dívčí hrady. Teprve když jsme se vyškrábali na Ctirada, následovala kratičká pauza. V davu jsem marně hledal Evžena. Ráno na mostě určitě byl, ale teď o něm nikdo nevěděl. Ale o Evžena jsem strach neměl. Ten se tady určitě neztratí.

To o sobě jsem měl větší pochybnosti. Blížili jsme se do míst, kterými obvykle neběhám. Snažil jsem se vrýt do paměti nějaké orientační body. Přechod přes Radlickou, okraj motolského parku, benzinka na Plzeňské, Kotlářka, hřiště Tatrovky, Ladronka, cesta ke Hvězdě. Po společném focení u letohrádku jsem si řekl, že je čas na návrat. Zamával jsem kamarádům a namířil zpátky ven z Hvězdy.

Začátek nebyl až tak hrozný. K Ladronce jsem trefil, ale hned u Tatrovky míjím správnou odbočku. No ale kdo by se tím nechal rozhodit. Vždyť je to pořád na Smíchově, tam přece nemůžu zabloudit. A znáte to, vracet se nebo dokonce ptát na cestu? Toho bohdá nebude. Základní směr byl jasný a nějaký ten krok navíc mě přece nezabije. Co na tom, že místo od Motola přiběhnu od Radlické? Aspoň poznám nové cesty.

Nové cesty jsem skutečně poznal. V méně známých místech jsem neexperimentoval a držel směr. Pak jsem si ale začal být příliš jistý a pozornost polevila. V té chvíli se mi zdálo zbabělé pokračovat fádní silniční trasou a obíhat Paví vrch. Jenomže široká cesta se začala stáčet špatným směrem a mě nenapadlo nic lepšího, než odbočit na úzkou pěšinku dolů svahem. Chybička se vloudila. Pěšina čím dál strmější a užší, zato křoví kolem hustší a hustší. Nakonec vyšlapaná stopa skončila a já se octl v ložnici bezdomovce, který dnes měl budíček výrazně později než já. "Sorry, jen procházím," řekl jsem, škobrtl o zavěšenou houpací síť a zaplul do sousedního křoví. Když jsem se vyhrabal, on jen mávl neurčitě někam doleva. Myslel jsem, že mě posílá na schůdnou cestu, ale zřejmě mi ukazoval nejbližší volný kvartýr.

Po chvíli prodírání křovím jsem narazil na schodiště. Sice trochu rozpadlé, ale ještě relativně funkční. Zajásal jsem a seběhl dolů. Jásání bylo předčasné. Dvorek, ze kterého nebylo úniku. Vlevo i vpravo neproniknutelné houští, dole střechy garáží. Pevná zem sice na dohled, ale ne na dosah. Takže zpátky na schody a pak vzhůru do svahu. Na Kunratické by mě nenapadlo, že letos Hrádek nebyl to nejnáročnější, co mě potká. Po chvíli jsem se přece jen vyhrabal na rovnou cestu nedaleko místa, kde jsem ji před půlhodinou opustil. Stačilo vrátit se sto metrů a správná odbočka byla na světě.

Pak už vše bylo snadné a nudné. Domů jsem dorazil v půl dvanácté, tedy o pouhou hodinu později, než byl původní záměr. Můj poslední letošní zápis v běžeckém deníčku má ovšem své mouchy. Baterka v GPS klekla kdesi v hloubi trasy.

A tak, milý Běžíšku, už mám jasno, co od Tebe budu chtít v příštím roce. Lepší baterky by se sice hodily, ale když nebudou, nevadí. A ani mi nemusíš nosit nové boty, trička, bundy, čelovky. Raději se zkus podívat, jestli bys někde nevyšťoural alespoň trochu orientačního smyslu.        

Vám všem, ať už běháte, chodíte, jezdíte nebo létáte, přeji do příštího roku co nejmíň bloudění a vždycky šťastný návrat.

11 komentářů:

  1. Co jsem viděla záznamy z GPS, byl to rychlý závod, žádný vyklus :-)
    Taky vše nej do nového roku!

    OdpovědětVymazat
  2. Co jsem viděla záznamy z GPS, byl to rychlý závod, žádný vyklus :-)
    Taky vše nej do nového roku!

    OdpovědětVymazat
  3. Míro rád jsem s tebou alespoň kousek běžel. Tvé bloudění bylo asi opravdu dobrodružné, ještě že bezdomovec nebyl agresivní. Tak že do roku 2016 ti přeji nejen zdraví a štěstí, ale také orientační smysl :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S mírným zpožděním díky. Taky přeju vše nej do roku 2016.

      Vymazat
  4. Mirku přeji hodně zdraví a málo orientačních poruch v novém roce. Pěkně jsi si to natáhl, díky za společný běh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Pavle, i Tobě. Tak ať Ti všechny akce naplánované na letošní rok vyjdou podle nejlepších představ.

      Vymazat
  5. :) rad jsem te videl!!
    Ty navraty jsou casto velmi dobrodruzny:)..
    jednou jsem se kvuli bezdomovcum a jejich psum v motolskem kopci prosiral neskutecnym krovim a ostruzinami... V podstate perfektni trenink na silena americka ultra:)
    At se dari! .. a nekdy zase na shledanou! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, přeji úspěšný rok 2016 a někdy v Prokopáku ahoj.

      Vymazat
  6. Vidis - a to sis urcite myslel, jak už znáš v Prokopaku každý kout a koren :) Rada jsem s Tebou kousek popobehla a do dalšího roku preju co nejmin bloudění :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, potěšení bylo i na mé straně. Přeji úspěšný a pohodový rok 2016.

      Vymazat