Tam kde číhá Trojský kůň

Co se dá dělat, když člověk prožívá nedobrovolnou běžeckou pauzu? Dá se toho dělat moc. Například se užírat tím, že neběhám? Ano, tak to dělám většinu času. Nebo se těšit, až zase vyběhnu? I o to se občas pokouším. A nebo se podívat, jestli z doby, kdy běhat šlo, nemám nějaké fotografie? Tak to jsem udělal dnes.

Obvykle běhám bez foťáku. Jen výjimečně na dlouhé běhy vezmu jeho náhražku, zabudovanou v mobilu. Kvalita obrázků tomu bohužel odpovídá. Co tedy není pořádně vidět, musím alespoň okecat. Ani v tom nejsem výjimka, i to čas od času děláme všichni, ne?

Na své běžecké trase k Draháňské rokli jsem zjara (nebo snad z jara? Co je správně?) narazil na zajímavé stromořadí. Každé z těch vrb by slušel vodník, co říkáte? Tady by mohl sedět celý houf vodníků. Jenomže vodník je odjakživa samotář. Nehoufuje se a nehoufuje. Viděl snad někdo z vás dva vodníky na dvou vrbách vedle sebe? Neviděl. A tak snad z obavy, aby si nepřisedl někdo další, tady nesedí vůbec žádný ... škoda. Bojím se, aby na to vodníci jednou nedojeli. Kdo se nehoufuje, ten se nerozmnoží ...



A jak tak při běhu přemítám nad nejasnou budoucností vodníků, doběhl jsem až k Vltavě. Opar nad hladinou mé chmury nerozehnal, ale hladinu, klidnou jako zrcadlo, tady člověk taky každý den neuvidí. Škoda že tu místo mě není nějaký šikovný malíř. Třeba Vincent, ten by tu náladu určitě zachytil. Jenže tu není ani on, ani žádný jeho kolega impresionista. Tentokrát musí zaskočit malíř začátečník. Samsung se jmenuje. Na začátečníka kreslí setsakramentsky dobře. Já mám pocit, že o něm ještě uslyšíme. Něco od Samsunga si dnes doma chce pověsit kde kdo.

Skoro jsem se bál, že když se prudčeji rozeběhnu, celý ten obraz pokazím. Ale nakonec přece jen běžím dál. Mlha se pomaličku začíná zvedat. Někde v dálce se dokonce prodralo slunce a ozářilo jeden jasný bod. Světlo nemusí být vždycky jen na konci tunelu.

Pak už mlha definitivně zmizí a vyhraje slunce. Kousek od loděnice stojí zvláštní stavba. Lidé kolem ní chodí a dělají jako by nic. Nechápu to. Copak jsou nepoučitelní? Nevědí, že na podobnou stavbu už Trója jednou zle doplatila? Jenomže my jsme si kolem sebe nasázeli už tolik trojských koní, že nevíme, který z nich nám nakonec zlomí vaz. Bude to ten evropský, náboženský, sociální, politicky korektní nebo snad některý jiný? Ví to někdo? Jo jo, kdo se nepoučí z minulosti, ten si ji prožije znovu. Kdo to jen mohl říct?

A tak raději skočím do budoucnosti. Tedy doběhnu k ní. Takhle nějak bude v budoucnosti vypadat nový Trojský most. Tedy doufám, že skutečné provedení nebude mít tu obrovskou díru ve tvaru obézní spermie, co je na obrázku. To bych si na něj netroufl ani na kole. Ale zdá se, že stavbaři mají lepší plány. Bez díry. Když jsem k mostu doběhl naposledy, teprve se připravoval vrchní díl konstrukce ke zvednutí do své konečné polohy. Ten most je krásný už teď. Hotový bude ještě krásnější. Těším se, že se po něm jednou projedu. To je ta budoucnost ...

Tady za mostem mívám otočku. Vracím se. Mé tempo není nijak závratné, ale nakonec zjistím, že já jsem dnes nebyl nejpomalejší. Jednoho borce jsem doběhl, přesprintoval a nakonec ještě vyfotil. To je přece radost, to je to, proč se těším na další běh. A chvíle, kdy zase vyběhnu, už se blíží. Už zítra :-) Už zítra :-)