čtvrtek 1. listopadu 2012

A kdy začnete běhat vy?

Ještě je spousta času, ale už nemá smysl odcházet z náměstí. Bloumám ve stádu nedočkavých půlmaratonců a hledám nějakou známou tvář, když konečně narazím na Irenu. Čas do startu hned líp ubíhá, když je s kým povídat. Probereme své předstartovní pocity, poslední závody, běžecké plány na příští měsíce. Pak se mě Irena zeptá: "Vracíš se do Prahy ještě dneska? Nemáš jedno volné místo? Vezmeš Evu?" "Ale jistě, proč ne? Aspoň neusnu."

Nenápadná paní, která se tady mezi sportovci zjevně ocitla omylem. Byla tu fandit známým? Nebo jen tak na výletě? "Vlak z hlavního mi odjíždí šest minut po půlnoci. Stihneme to?" "Jasně, v Praze jsme za dvě hodinky," snažím se ji uklidnit. "Já poběžím jenom štafetu, tak tu budu dřív a počkám na tebe tady," upřesňuje Eva instrukce. Vida, tak přece jen běžkyně.

Po závodě už doopravdy čeká na dohodnutém místě. "Není kam spěchat, máme půlhodinovou rezervu," hlásím na uvítanou. Cestou k autu sice mírně bloudíme, ale časová ztráta je nepatrná. O něco horší situace nastane na výpadovce na Prahu. Dvacet minut se plazíme v koloně krokem a rezerva se začíná rozplývat. Ale pak už volná silnice, Eva začíná vyprávět a já se v duchu začínám ptát, kdo z nás dvou je doopravdy běžec.

Začala běhat někdy před deseti lety, vlastně pár let před důchodem. Když pak odcházela do penze, uvědomila si, že netouží po tom okopávat zahrádku nebo sedět s rukama v klíně a čekat, až přijdou vnoučata na návštěvu. Tehdy se její běžecká kariéra rozjela naplno. Začala závodit, nejprve v nejbližším okolí, pak si troufla i o kousek dál. Nejdříve kratší závody, ale časem došlo i na maraton. Dokonce jsme se shodli, že jsme jeden maraton před lety běželi v Praze spolu, jen jsme se v tom davu asi minuli.

Ale s domácím pobíháním se Eva nespokojila. Spojila běh s cestováním, a ne ledajakým. Objevila závody veteránů na dráze a našla si oblíbenou trať, trojku překážek. Stala se pravidelnou účastnicí mistrovství světa a Evropy. A nezůstává někde daleko v hloubi pole. Začala vozit medaile. Už závodila v Austrálii, Americe, zaběhla si maraton v Istanbulu ... a protože z důchodu by si na podobné cesty nenašetřila, znovu začala pracovat jako brigádnice.

"Ty musíš být doma za hvězdu," prohlásím s obdivem. Ale tím jsem Evu jenom rozesmál: "Kdepak, manžel se za mé běhání stydí. V našem věku se přece máme pohybovat pěkně pomalu a důstojně a ne pobíhat někde za humny  v teplákách."

Cesta byla u konce. Přijíždíme k nádraží. "Ještě není půlnoc, zvládli jsme to," hlásím spokojeně. A už se v duchu vidím, jak zalézám do postele. Nevstanu dřív, než těsně před polednem. A tehdy mě Eva naposled uzemnila: "Ve dvě jsme v Brně, do tří budu doma. To ještě stihnu zadělat těsto, abych něco upekla pro vnoučata. Jindy bych to nezvládla. Pak sednu na kolo a jedu na odpolední směnu."

Eva je živým důkazem, že začít s během se dá v jakémkoli věku. Když občas vidím, jak se kolem plouží životem unavení třicátníci, říkám si, že ona by je všechny strčila do kapsy. Letos do své sbírky přidala další medaili, tentokrát dokonce zlatou. A neváhala přijet z Moravy, aby si zaběhla Běchovice a maraton ve Stromovce. Kde lidé jako ona čerpají energii, to pro mě zůstává nevysvětlitelnou záhadou.

5 komentářů:

  1. Tak Eva si zaslouží poklonu, úplně mě to dojalo...
    Takoví lidé jsou mým vzorem, že to jde...docela si dovedu představit, jak ji všichni zrazují, že je to v jejím věku nebezpečné, stává se mi to taky a opravdu mě udivuje, jak najednou mají všichni okolo obavy, abych si během neublížila :-)Zuzka

    OdpovědětVymazat
  2. Neuveritelna sportovkyne - taky bych rada s nekym takovym proklabosila leckterou dlouhou nudnou cestu autem...

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky pribeh. Ty pani nelze nefandit!
    Ovsem, jak sleduju cim dal vetsi mnozstvi lidi, co kolem behaji, mam sobeckou starost, aby ty cesty a cesticky zustali co nejdele jen pro me..:).. Nemohl bys taky Mirku casem (pro vyvazenost) napsat, aby lidi NEBEHALI! :)
    Jak je to skodlivy a nedustojny, obzvlast, kdyz clovek neni mlady sportovec..Proste at jsou doma! :)
    MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 12Honzo, dík, že jsi to za mě řekl, taky si to nyslím a hlavně si říkám, čím nás bude míň starob běhat, tím mám větší šanci na bednu... ve své kategorii... což se mi letos už podařilo.... protože zatím je v kategorii 50plus řidší vzduch, ale víc takových článků a můžu se jít zase klouzat
      :-)) Zuzka

      Vymazat
    2. Dík za inspiraci. 12Honza inspirující ...

      Vymazat