pátek 24. dubna 2015

Čtyřzávodový mazec

foto: Martin Digmayer
Pro někoho jsou čtyři závody za osm dnů běžná porce. Přiznám, že já mezi podobné supermany nepatřím. V posledních letech jsem byl obvykle rád, že si jdu třikrát do týdne zaklusat, natožpak závodit. Ale kdo za to může, že se nám ta běžecká termínovka místy trochu nafoukla, že jo? A když se člověk z hamižnosti rozhodne, že chce sníst nejen knedlíky se zelím, ale přece nenechá ležet ten krásný šlehačkový dort a už vůbec si nemůže odepřít ty kyselé rybičky, pak z toho obvykle bývá břichabol.

A já? Dostal jsem se do podobné situace. V úterý Komořany - Čihadlo, v sobotu Pardubický vinařský půlmaraton, v neděli Vrané - Zvole a další úterý Jardův kopec. A odpustit si jen tak bezdůvodně pravidelné běhy s výStředníky a zPátečníky? To by přece taky nešlo. A výkony vypadaly přesně podle toho. Z Komořan na Čihadlo jsem běžel krásně odpočatý, až jsem chvílemi propadal iluzi, že dohoním i ty, kteří se zatím nikdy dohnat nenechali. Samozřejmě iluze je iluze, zase jsem je honil marně.

Středeční a páteční běh byly spíše odpočinkové, takže ani v sobotu v Pardubicích mi síly nechyběly. Spíš rychlost, ale tu už asi na stará kolena nenaberu. Ovšem neděle, to už se dalo tušit, že žádný zázrak nenastane. Nohy byly těžší ne o fous, ale nejmíň o dva. A Jaromír, kterému jsem v Komořanech utekl, mi většinu cesty ukazoval záda. Nakonec jsem se mu ale přece jen přiblížil a ten náš závěrečný souboj, to by byla lahůdka, kdyby jej někdo natočil. Jen byste si ho museli promítat nějakou vyšší rychlostí, abyste neusnuli.
foto: Zdeněk Krchák

A že bych se cítil nějak extra odpočatý po jednodenní pauze před Jardovým kopcem? Tomu asi
nevěříte, že ne? On ten Jardův kopec je zrádný tím, jak je relativně krátký. Tam si člověk prostě neorazí. Vyrazil jsem hned po startu tempem "co to dá", ale po pravdě, nedalo to nic moc. V naší vlně startovali jen padesátníci a starší, takže pohled na pole přede mnou byl nemilosrdný. Tentokrát jsem si nemohl říkat ani omylem, že ti přede mnou jsou samí mladí kluci, se kterými se přece nebudu honit. Ne. Všichni, kdo mě předběhli, byli samí důstojní pánové, mnozí z nich dokonce i důchodci. Přidalo by vám to na sebevědomí? Mně tedy ne.

Po úvodních stovkách metrů se přede mě dostali Šolim i Jaromír, tedy dvojice, na kterou jsem v minulém závodě ještě stačil. Když už jsem začal propadat trudnomyslnosti, že tentokrát mi bez milosti utečou, zjistil jsem, že se jim přece jen trochu blížím. Nejdřív se mi podařilo předběhnout Šolima, ale jak jsem se dral před Jaromíra, bylo jasné, že mi to jen tak nedaruje. Pověsil se za mě jako klíště a ať jsem se cukal jak jsem chtěl, nesetřásl jsem ho.

Teprve po poslední ostré odbočce jsem měl pocit, že mezírka narostla. Cítil jsem před sebou cíl a tak jsem se ještě snažil vymačkat poslední síly. Šlo to ztuha jak ze zapomenuté zubné pasty. Své místečko jsem do cíle nakonec uhájil, ale bylo to vážně jen o fous. Jindy Jaromíra za sebou slyším, ale tentokrát asi nasadil speciální tichý finiš a málem mě dostal. Byl jsem před ním jen o vteřinu, před Šolimem o další čtyři. Tedy dosáhl jsem asi své maximum, protože nikoho dalšího v kategorii bych už nedohonil ani s vrtulí u zadku.

Ale jak jsem se s tím Jaromírem přetahoval, hrábl jsem si nejen na dno, ale snad ještě o pár centimetrů níž. Průdušnice pálila jako čert už někde od poloviny a nepřestala ani za cílem. Dokonce ani voda v cíli moc nezabrala. Nevím, jestli se ve vzduchu zrovna netoulal nějaký agresivní alergen, ale nebyl jsem samotný postižený. Vrchol nastal, když jsme se po skupinkách vydali poklusem zpátky ke startu. Produkovali jsme úžasný sborový kašel, jako bychom tu skladbu někde dlouho a pečlivě nacvičovali.

Zvláštní bylo, že mě kašel nepřešel ani večer a ani druhý den. Není úplně běžné, aby člověk dole v údolí vyběhl naprosto zdravý a po necelé čtvrthodince se nahoře cítil jako naprostý lazar. Všechny podobné trable ale jednou přejdou, takže stačily tři dny k návratu mezi zdravé a nekašlající.

Teď za týden ještě ve zdraví přežít maraton a můžeme se těšit na další kopce.

Žádné komentáře:

Okomentovat