středa 8. února 2012

Jen to lépe načasovat


Život po padesátce nabízí mnohá doposud nepoznaná zpestření. Například preventivní prohlídky. S naší paní lékařkou si vždycky rád popovídám, zvlášť cítím-li se být relativně zdráv. Ale zdravý pacient, špatný pacient. Paní doktorka vrhla pátravý pohled nejprve na mě, pak na záznamy na obrazovce, aby vzápětí vyslala dobře mířenou ránu: "Taky byste se měl objednat na urologii."

A tak jsem poslechl a objednal se. V den D a hodinu H se řadím mezi nervózně poposedávající pacienty. Důvod jejich poposedávání jsem pochopil ihned po vstupu do ordinace. "To nevíte, že máte mít plný močový měchýř?" Nevěděl jsem. "Tak příště."  

A nastalo slibované "příště". Mohu si hodinu přispat, ale v posteli nevydržím. Dopřávám si luxus vstát deset minut před budíkem. Ranní hygiena jako obvykle, na plnění močového měchýře je ještě dost času. Do půl deváté to přece zvládnu, ne?

Ale psychika je mocná čarodějka. Jindy by se mi už dávno chtělo znovu a tentokrát nic. Čas ubíhá nějak rychleji. To přece nejde, abych zklamal svého lékaře a nevypotil ze sebe dostatečné množství tekutiny! Ve zmatku do sebe leju jednu sklenku vody za druhou. Beru na cestu půllitrovou plastovou láhev a vyrážím. V čekárně dopíjím, ještě si přidávám dávku z fontánky. Cítím, že vše je na dobré cestě. Ještě před sebe galantně pouštím jednoho pána, abych měl jistotu.

A už jsem na řadě. Netušil jsem, jaká je to věda. Přístroj neomylně zaznamená maximální i průměrný proud, celkový objem tekutiny, neuvěřitelné. Snaha byla korunována úspěchem, i když jsem věděl, že to nebyl výkon na hraně možností. "Jste mírně pod normu. Maximální proud dobrý, ale průměrný nic moc," komentuje mé výsledky pan doktor. Ale jinak je se vším spokojený. Žádné zádrhele.  

S úlevou mizím z ordinace. Do práce dnes dorazím se zpožděním. Uklouzaná silnice a pokročilá hodina signalizují, že tentokrát pojedu déle než jindy. Auta se vlečou, topení se marně snaží rozehřát vnitřek vozu. Jediné, co začíná pracovat rychle, je můj metabolismus. Vypitá voda dorazila na místo určení. Jsem sotva v půli cesty a je mi jasné, že teď by mi pan doktor těžko mohl vyčítat nedostatečnou přípravu. Za další čtvrthodinku cítím, že v ordinaci bych překonal přinejmenším rekord týdne, co týdne? Měsíce.

A cíl cesty ještě není v dohledu. Přes chladné počasí cítím orosené čelo. Už je mi to jasné, musím udělat technickou přestávku. Hledám vhodné místo k zastavení. Naštěstí se blížím opuštěným místům, ale ještě pár minut a nevadil by mi ani Václavák. Rychle odbočuji ke krajnici a mířím k osamocenému rododendronu. Listy schlíplé mrazem poskytují iluzi soukromí. Tak teď by pan doktor byl spokojený. Co spokojený? Zblednul by závistí.

Na návštěvu urologa jsem se připravil svědomitě. Jen to načasování se mi nějak nevyvedlo. No co? Tak příště ...

1 komentář:

  1. :)) Prispevky, o kterych si troufne psat malokdo, byvaji dobre :)
    s0c

    OdpovědětVymazat