sobota 16. června 2012

Budějovice alpským stylem

Náměstí za deště a bez běžců ... 
Možná nebudu citovat přesně, ale jistý nejmenovaný klasik řekl, že v Budějovicích by chtěl běžet každý. No možná úplně každý ne, ale bylo nás hodně. Dokonce tolik, že budějovická premiéra byla dlouho dopředu vyprodaná. Který pořadatel by nechtěl zažít podobný úspěch? Já jsem se naštěstí přihlásil včas. Ale jak to všechno stihnout, když mám nějak pokažený kalednář. Evidentně mi v něm zapomněli natisknout dostatek volných dnů. Ale co, stesky nad nedostatkem volného času jsou pouhá otřepaná výmluva.

... a tak to vypadá, když ho zaplaví kadibudky. 
Zkrátka žádné dlouhé lelkování na místě před a po závodě a vystačím si s několika hodinami. Rychle do Budějic, proběhnout se a pak zase rychle zpátky. Horolezci něčemu podobnému říkají alpský styl. Tak tedy jo, Budějovice alpským stylem.

Cesta tam je až podezřele bezproblémová. Ani já a dokonce ani má navigace jsme nezabloudili. Obsazuji první volné parkovací místo v Mercury centru a už se hrnu k registraci. Ani zde nenastává žádná komplikace. Protože můj orientační smysl snad ani není smysl, snažím se v hlavě vylovit vzpomínku na plán města. Volím směr a doufám, že neminu náměstí. Pak uvidím věž a je mi jasné, že pokud nepadne mlha, náměstí najdu. Nějaká ta cedule by se ale možná hodila. 

Zbloudilý pocestný se mě ptá na cestu k nádraží. "To sis nevybral dobře, ptát se zrovna mě," proletí mi hlavou. Ale pak mi dojde, že neprchá z města, ale hledá registraci, tedy jediné místo v Budějovicích, o kterém jsem schopen podat věrohodnou informaci. "Jdeš dobře, pokračuj tím směrem. Registrace je v Hervisu," snažím se poskytnout kompletní servis.

Technické zázemí je pojato velkoryse. Však taky kdyby se nevešlo ani na největší středoevropské náměstí, kam potom s ním? Připadám si tu trochu ztracený. Sice sem tam zahlédnu nějakou známou tvář, ale doma je kamarádů přece jen o něco víc. I když se předstartovní čas vleče, po páté návštěvě Johny Servisu už je ta správná doba vydat se do koridoru. Postava pobíhající s foťákem je mi nějak povědomá. Běžecká sukně, růžové návleky na ruce, to nemůže být nikdo jiný než Barborka. Že by vyměnila profesi? Ne, 
 už vrací foťák jednomu ze členů svého podpůrného týmu a poslušně se řadí mezi čekající běžce. 

Barborka se chystá běžet volně. Že bych to taky zkusil? "Tak jo, rozběhneme to pomalu a pak uvidíme." Po výstřelu se všichni kolem ženou dopředu jak lavina. Je těžké nenechat se strhnout. Zdá se mi, že běžíme jak rekreanti, ale technika neomylně hlásí, že jsme pořád moc rychlí. "Jestli chceš, tak běž." "Ale ne, ještě to takhle chvíli zkusím."

Vydržím ještě dva kilometry, ale pak už ve mně začínají hořet závodnické saze. "Sorry Barborko, dneska s tebou nepoběžím." Je to paradox. Jindy s ní neběžím, protože jí nestačím, dnes pro změnu proto, že neumím běžet pomalu. Pozvolna zrychlím a vydám se stíhat vodiče na 1:40, který mě před chvílí minul. Po kilometru ho dorazím a chvíli se držím jeho tempa. Je neuvěřitelný. Běží, drží strojové tempo a ještě rozdává povzbuzující hlášky na všechny strany kolem sebe.

Nohy fungují překvapivě lehce a já se pomaličku prokousávám před vodiče. Na sedmém kilometru mám pocit, že jsme mu utekl o obrovský kus, než na otočce zjistím, že ten obrovský kus není ani dvě stě metrů. A pak najednou, jako bych vběhl do medu. Nohy se přestávají odlepovat od země, o každý krok musím bojovat. Zezadu slyším vodičský povzbuzovací koncert. "Vy přede mnou pěkně běžíte, držte to! Vy za mnou, přidejte! Vy se mnou, dobře, jen tak dál!" Ale sebelepší povzbuzování nepomáhá. Krok za krokem se  na mě dotahují. Chvilku před nešťastnou třináctkou mě mají. Jenomže to jim nestačí a já, ať se snažím sebevíc, pozvolna ztrácím.  

Ale kilometry přece jen ubíhají a nakonec se silou vůle doplácám do cíle. Tentokrát jsem se stovce minut nepřiblížil ani náhodou. Co říct? Trať byla perfektní, pořadatelé vše zvládali, diváci povzbuzovali jak o život. A že já jsem nepodal nejlepší výkon? Za to nikdo z nich nemůže. Budějovická premiéra byla skvělá a mně nezbývá, než se těšit na příští ročník. Třeba to zaběhnu o chloupek líp. 

Žádné komentáře:

Okomentovat