Jak by pan Priessnitz obstál dnes?

Stačilo několik dnů v lázních, pár procházek po okolí, hrstka krátkých textů na informačních cedulích a člověk se musel hluboce poklonit dílu, které za sebou zanechal pan Priessnitz. Jak nesmírně činorodý a aktivní musel být, když toho tolik dokázal. 

Čtení a psaní mu prý moc nešlo, neměl čas se je pořádně naučit. Pozorovatelem přírody ale byl dokonalým. Své léčebné metody sám odpozoroval v přírodě. Jendou viděl srnku, jak si v ledové tůni chladí poraněnou nohu. Zanedlouho ji spatřil pobíhat zdravou. 

Kolo osudu zasáhlo nemilosrdně a zanedlouho sám sobě byl prvním pacientem, když jej v šestnácti letech přejel vůz se dřevem, kterému se splašili koně. Když nad ním lékaři zlomili hůl a prorokovali mu, že pokud vůbec přežije, pak jen jako těžký invalida, on se nevzdal a sám na sobě začal uplatňovat drsné léčebné metody, ledové koupele, studené zábaly. Lékařským kapacitám ukázal, že nad ním hůl zlomily předčasně. 

V pouhých dvaadvaceti letech přestavěl rodný dům na první lázeňský objekt. Brzy byly jeho lázně uznávané a dočkaly se ohromného rozmachu. Sám vypracoval léčebné metody, aplikoval je na svých pacientech a ti pak jeho slávu dále šířili po světě. 

Neúnavně hledal a zveleboval nové léčebné prameny, vybudoval základy nádherného areálu a dodnes svými metodami vrací zdraví tisícům lidí trpících nejrůznějšími, dnes bychom řekli že převážně civilizačními, neduhy. Nedožil se vysokého věku, ale zanechal za sebou ohromné dílo, z jehož základů stále čerpáme a zřejmě budeme čerpat i nadále.

Velice poučným čtením jsou jednoduché zásady zdravého života, které sestavil a propagoval. Nevím, kolika jazykovými úpravami za dobu své existence prošly, ale zřejmě by je bez zaváhání podepsal i kterýkoli dnešní vyznavač zdravého životního stylu, kondiční trenér nebo výživový poradce:

Kdyby tehdy v roce 1815 nedošlo k neštěstí, on by se neodhodlal vyzkoušet své od přírody odpozorované léčebné metody, jak by asi dopadl podobně nadaný člověk, kdyby chtěl něco podobného prosadit o necelé dvě stovky let později?

... Na úřadě jednoho nejmenovaného města se pomaličku blíží konec pracovní doby. "Maruško, už je tady zase ten blázen, co chce povolení provozovat lázeňskou péči."

"Už zase? Vždyť jsme ho vyhodili nejmíň patnáctkrát. A on nedá pokoj. Co nasekal chyb jenom v obyčejném formuláři 152B. Ale na mě si nepřijde. Každý den tu byl dvakrát, opravil chybu a já mu hned našla další. A už mazal. Já mu dám, že mu budeme pomáhat s vyplňováním. Takhle to přece nejde, ten dům je určený na bydlení, navíc památkově chráněný a ještě v první zóně. Jakápak přestavba na léčebnu. Je padlý na hlavu?"

"Asi je, prý měl nějaký úraz. Nebezpečný šílenec je to. Chce prý léčit studenou vodou. Přitom ani nedodal hlášení o vydatnosti zdrojů. Vždyť vůbec nemá vyřešený odvod odpadních vod. On by to z těch lázní vypouštěl rovnou do potoka. Bez čističky, chápeš to? Někdo si v tom bude ráchat nohy a on by to pustil do potoka. Zamítneme mu to a basta."

"Ty klinické studie účinku jeho metod na dvou stech dobrovolnících měl jen tak načmárané, ani to nebylo pořádně sešité. On snad ani nepoužívá Word. Z farmakologické komise už přišlo zamítnutí. Že prý nebudou potřebovat žádné léky, co je to za magory. Pořád jen studená voda, studená voda. Věřila bys tomu?"

"Neboj, zamítneme mu to i po šestnáctý. Snad dá pokoj." 

"Kdepak, on toho nenechá a nenechá. Představ si, co říkali na životním. Prý žádal o povolení vybudovat nějaké léčebné prameny, ze kterých by lidi rovnou pili. Hygienika málem trefil šlak. V lese, blázen jeden? Voda tam teče ze skály nebo co?" Tak ho prý nechali, ať si dá provést rozbory všech těch jeho pramenů. Muselo ho to stát majlant. No a jedna ta voda je radioaktivní. Nějaký Jarní pramen. A on to nabízel lidem k pití. Normálně by nás nechal zabít. Už to oplocujou. Na půl kilometru se k tomu místu nikdo nedostane. Kluci od zelených tam drží hlídky. Už odtamtud vyhnali spousty lidí. Oni si to normálně čepovali do lahví a pili. Chápeš to? Nebalenou vodu. Pozavírat bych je nechala."

"Kdyby si šel hezky stoupnout na pracák pro podporu jako ostatní, to by tady byl božský klid."

"Nemáš Maruško nějaký prášek, sedíme tady kvůli podobným magorům do večera, hrbíme záda a mě už zase bolí za krkem od toho věčného kroucení hlavou. Chtělo by to lázně. Termální. Nebo bahno. Třeba do Piešťan bych jela. Ale copak můžu? Lejstra se mi tady vrší. kdo by to všechno stihl zamítnout, kdybych si na šest týdnů odjela."

Sedmnáctou žádost už Vincenz nepodal. Zašel na pracovní úřad a podal žádost o podporu. Tam mu s vyplněním přece jen pomohli.